Série o Nadaci je jednou z nejvýznamnějších ság science-fiction. Díky širšímu poli úvah ji asi překonává jen Duna, ale Nadace se lépe koncentruje na hlavní příběh a užívá přítomnější jazyk. Je zajímavé, že Asimov v Nadaci na pokraji maličko „cuknul“ a nechal lidstvo čelit úplně jinému osudu, než si to kdysi přemoudřelý Hari Seldon představoval.
Po dopsání Nadace a Země neměl autor již představu, jak by měl příběh pokračovat, tudíž napsal dva prequely Předehra k Nadaci a A zrodí se Nadace. V té době byly příběhy již spojeny s „robouniverzem“ a tudíž obě předpokračování využily jakožto důležitou postavu robota Daneela Olivawa, který se v čistě nadačním prostředí objevil do té doby až na konci Nadace a Země, tedy v posledních okamžicích vlastního příběhu.
Příběh zůstal na několika místech mistrem nedopracován. Mezi epigony doplňujícími příběh nejsou jenom u nás nedávno vydaní Gregory Benford, Greg Bear a David Brin, ale nyní se můžeme začíst i do knihy domácího autora, Jiřího Dobrylovského. V knize Země a Impérium podává vlastní verzi událostí vedoucích k vytvoření Galaktického impéria.
Jak hned v úvodu Dobrylovský konstatuje, byl bohužel nucen změnit (byť nepatrně – vzhledem k autorskoprávní problematice) jména jednajících postav a planet – máme tu Soliáru a Aurii, mezi kterými pendluje robot Olifan, apod., ale s tím se dá rozhodně žít. Hlavní je, že všichni víme, oč běží. Upravení potomci Pozemšťanů („Vesmířané“) žijí v obřím společenství světů, ale moc ho nerozšiřují a spíš celkově degenerují. Pozemšťanům se také z domova poslední dobou nechce, nicméně budou muset – v poslední době naměřili poněkud zvýšenou radiaci….
Děj knihy se zaměřuje (kromě letmého zmínění osudu Solárie/Soliáry) především na vzestup napětí mezi pozemským a vesmířanským svazem, jejich krátkou válku a především první pátrání po možnostech psychohistorie. Epizody na sebe volně navazují ve stylu několika originálních nadačních titulů a i jinak se – myslím, podařilo napsat jejich solidní nápodobu. Rozdíly mezi Asimovem a Dobrylovským jsou do určité míry znát až někdy ke konci v trochu kousavějším komentování situace. Je třeba pochválit autora za page turner, rychlé „odsýpání děje“, které je výrazně podobné tomu, jaké nacházíme u mistra, který posloužil Dobrylovskému svým dílem za předlohu.
Bohužel, vzhledem k vymezené době se nedočkáme výrazných překvapení – problém, se kterým se setkala už A zrodí se Nadace. Přesto jde o práci, která – byť v epigonském duchu, přinesla zajímavý podnět do naší SF literatury.



Diskuse
Přidat komentář »