Když Simmons něco napíše, nezřídka se jedná o malou žánrovou událost. A vzhledem k jeho schopnosti tančit a poskakovat napříč žánry v podstatě libovolně, se to může přihodit prakticky kdykoliv. Navzdory tvrzení anotace se nejedná o žádný čistokrevný horor, jakými byly třeba Terror nebo Drood, ale o vyhlídkový exkurz do přírodního lůna divukrásných scenérií vybuchujících vulkánů a tropické přírody, s prvky cestopisu a spíše mysteriózního thrilleru než hororu.
Fantastický prvek v příběhu hraje také silnou roli, i když to tak zpočátku nevypadá. Jakmile se ale v golfovém ráji začnou objevovat dávní a pěkně naštvaní havajští bohové, dočkáme se dokonce takových spektáklů, jako je stěhování duší, boj s démony (ale ne rohatými kopytníky, na jaké jsme zvyklí), magické rituály a nakonec se podíváme i do samotného havajského podsvětí.
Jak je zvykem, je před námi rozestřeno plátno několika samostatných dějových linií, lišících se tentokrát až na jedinou pouze jazykově, nikoliv i stylisticky, propojených především okázalým pozlátkem a kýčovitým luxusem hotelového a golfového komplexu Mauna Pele, kde se odehrává většina děje.
Měřítkem kvality autorova zvládnutí psychologie postav je podle mého názoru, jak muž dokáže napsat ženu a naopak. Zde před sebou máme ženy hned tři, z nichž ta nejprokreslenější paradoxně vystupuje v příběhu, který nemá se současnou realitou jakoby co dělat, a nejvíce se také odlišuje – manýry, pevnou viktoriánskou morálkou a vzdělaností, a především svou odvahou při nezvyklém havajském dobrodružství po boku dálkového korespondenta Daily Union v Sacramentu, Samuela Clemense (nebyl by to Simmons, aby si do díla funkčně nenarouboval historickou postavu prozaika, básníka či prostě kolegy literáta). Diference je dána i tím, že jako jediná je líčena v první osobě, a to skrze stránky deníku. Po dvou třech kapitolách čtení už jsem se na její pasáže naplněné ironickými postřehy vůči Clemensovi těšil zdaleka nejvíce.
Zbylé dvě dámy, Eleanor a Cordie, by si možná zasloužily nějaký výrazněji charakterizující prvek, v porovnání s výše zmíněnou osobou Eleanořiny tetičky Loreny Stewartové, jejíž deník obě v průběhu románu čtou, působí možná až nechtěně obyčejně.
Mužské postavy jsou načrtnuté ještě více schematicky, což u Simmonse není zvykem. Miliardář Donald Trumbo se snaží být machiavelistický, ale i přes své nesporné obchodní nadání a nasazení je to stále víceméně křupan. Will Bryant je prostě poskok a holka pro všechno a znalec umění Paul Kukali je v podstatě až skoro do konce jenom kulisa, sloužící k prezentování místní folklóru.
Dan Simmons ve své tvorbě nikdy nezapře svou minulost pedagoga – neustále máte pocit, jako byste byli vedeni za ruku na přírodovědném a kulturně-poznávacím exkurzu, lišícím se náplní dílo od díla. I zde je člověk vržen do zdánlivě bezedné studnice místní terminologie, kterou ho ale autor po nějaké době přiměje obdivovat pro její nepopiratelnou exotickou zvukomalebnost a jsa kantorem kvalitním, dokáže bezbolestnou formou také nadchnout, že člověk najednou pociťuje až závist, že nemůže být některým dějům (například souběžné erupci Mauna Loy a Kilauley) přítomen osobně. Nevím, kolik čtenářů na vlastní oči vidělo vybuchující sopku, ale po přečtení tohoto románu jsem nabyl dojmu, že to musí být podívaná, která si s oslavami čínského nového roku nezadá.
Simmons valnou většinou svých děl nastavuje laťku kvalitě. Ohně z ráje v sobě mají většinu prvků, které ho jako autora typicky definují, ale žádné oslavné orgie, že se narodil nový Ílion nebo Hyperion, organizovat nezačínejte. Je to příjemný, oddechový román, vyzařující hlavně v deníkové clemensově linii skoro londonovskou (dobrá, možná twainovskou) atmosféru pokořování neznámého a fascinaci silou ryzí přírody (a ano, i toho hezkého bezpředsudkového rasismu se dočkáte). Pro doplnění autorovy sbírky nezbytnost, ale prominentní místo ve vaší knihovně nejspíš zaujímat nebude.
Havaj… Opálení a usměvaví domorodci, tradiční tance a zpěvy, země zaslíbená pro všechny surfaře, majestátní příroda a luxusem oplývající hotelové resorty… Ale existuje i jiná Havaj. Havaj děsivých sopek, krutých božstev a lidských obětí… Simmons tentokrát vypráví o střetu nového a starého, o boji prapůvodních sil, ale také o tom, jak mohou jednomu miliardáři hatit plány jeho tři milenky, mrtvoly hotelových hostů v golfových jamkách a dvousetkiloví havajští extremisté… Ohně z ráje jsou horor, který se nebere úplně vážně, ale cožpak se můžeme divit, když jedním z hrdinů je Samuel Clemens aka Mark Twain? (anotace)
- Ohně z ráje
- Autor: Dan Simmons
- Překlad: Ondřej Šansa5
- Forma: hardback
- Počet stran: 368
- Cena: 349 Kč
- Vydala: Plejáda, 2011
Martin Kužel (redaktor)
martin.kuzel@fantasyplanet.cz
Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!




Ohně z ráje
čítať sa to dalo, na to vie Simmons písať veľmi dobre, ale inak je to pre mňa jedna z najslabších vecí z jeho produkcie
Mně se to naopak líbilo velmi. Není to nijak přeintelektualizované. Právě naopak. Svižná kniha pro ty, co se chtějí u čtení Simmonse i bavit a ne jen hltat intelektuální exhibice autora.
Mně se kniha líbila hodně. A tentokrát potěšil i překlad.
virtas : taky jsem měl v některých pasážích problémy. Třeba to mluvící prase, zhmotnělí bohové a tak. Čekal jsem něco víc seriózního. Ale v momentě kdy jsem pochopil, že jde spíš o zábavovku jsem si to neskutečně užil. Líbí se mi jak Simmons dokáže skoro každou kapitolu povídkově vygradovat.