Druhý díl cyklu Jet, tentokrát s podtitulem Zrada, oproti dílu prvnímu nepřináší nic převratného. Krásná dáma v hlavní roli je ještě mnohem více smrtící (vždyť jde o její dítě!), a tak bude střílet, boxovat, porcovat nepřátele katanou, lézt po kolmých stěnách nebo se prodírat džunglí v různých koutech světa. Tedy, tentokrát především v USA a Thajsku. A když už je řeč o Thajsku, Russell Blake se rozhodně nebojí přiživit pověst této země coby ráje sexuálních turistů. Jet se díky tomu dostane mimo jiné do zákulisí obchodu s bílým masem a drogami.
I tentokrát je účelem knihy čirá akční zábava. Děj od prvních stran sviští raketovou rychlostí, nezatahuje čtenáře do žádných složitostí a má tah na bránu. Žádné zbytečné odbočky, vedlejší dějové linky nebo přehršel postav; prostě jen hurá plnou parou vpřed. Hodně pomáhá, že autor zasazuje příběh do čtenářsky atraktivních kulis, díky kterým snadno dostává hlavní hrdinku do konfliktních situací.
A jak již bylo napsáno výše: hlavním hnacím motorem příběhu je pomsta. Hrdinka se snaží hledat cestu ze zdánlivě bezvýchodné situace, k čemuž jí pomáhají samotní zrádci z CIA, kteří ji zásobují hromadou peněz, zbraněmi i nejmodernějšími technologiemi. Tak naivně sebejistí, že se hněv jedné z nejnebezpečnějších žen světa neobrátí proti nim samým, tak hloupě krátkozrací… Na druhou stranu je zajímavé, že i přes to, že hlavní hrdinka je elitním zabijákem, mnohdy nechává na povrch vybublat něco ze své lidskosti a mateřských pudů, což jí dává mnohem lidštější rozměr a mezi hrdiny podobného ražení ji činí jedinečnou a atypickou.
Oddechový čas
Ačkoliv příběh druhého dílu působí oproti „jedničce“ mnohem celistvěji a dynamičtěji, má bohužel několik podstatných trhlin. Jistě, děj je postaven tak, aby nebyl čas o podobných věcech přemýšlet, ale přesto: čtenáře zajisté udiví, jak nehorázně jednoduché je proniknout do bytů vysoce postavených členů CIA a jak uboze jsou jejich obyvatelé střeženi. Ale mnohem větší a hůře stravitelný myšlenkový kotrmelec je, že muž, kterého měla Jet pro CIA ulovit, jí v poutech s pistolí u hlavy poví příběh, který je protikladnou verzí příběhu CIA a dělá z této organizace ty zlé, a ona mu bez váhání uvěří a stane se jeho spojencem. Sám o sobě by to problém rozhodně nebyl; problémem je, že tyto veletoče silně kolidují s autorovou snahou držet příběh v mezích uvěřitelnosti. Ano, některé věci jsou mírně přehnané a nadsazené, ale když už si vyhrajete s popisy zbraní a bojových scén, pak rozhodně podobná věc působí jako pěst na oko.
Filozofie této knihy je jasná – nepřemýšlejte, bavte se. V doslovu sám Blake přiznává, že mírné překrucování reality je autorským záměrem, který má knihu pro čtenáře zatraktivnit. A přesně v duchu této filozofie kniha funguje naprosto bezchybně. V momentě, kdy začnete o ději přemýšlet nebo se hrabat v psychologii postav, nebude problém objevit kupu nedostatků, ale v konečném resultátu vás svižná akce nakonec stejně převálcuje. Ostatně, první díl už jistě máte za sebou, a tak moc dobře víte, do čeho jdete. A o tom, že se všichni těšíme na třetí pokračování, je zbytečné se rozepisovat.
| 70% |
|




Já čtu jedničku a razím heslo: nepřemýšlet, číst. Pak to funguje. Jakmile se ale člověk u něčeho zastaví a začne spekulovat, padá to jak domeček z karet. O tom holt tahle kniha není. Je to prostě brak v té nejryzejší podobě, na cesty do práce ideální volba.
Dobrá recenze!
Slušná kniha. Poctivé řemeslo.
CIA je banda pologramotných idiotů, která není schopná uhlídat ani sama sebe. Viz třeba Pepa Nos: Já jsem agent CIA a jiní autoři. Tak to prostě je. Není to tudíž vina autora. Pouze vykreslil její věrný obraz.
O tom, že v Sovětském svazu funguje nějaká GRU, se tady nevědělo až do revoluce. O CIA tady mumlal každej, dokonce i totalitní Dikobraz.
Pokud jde o logiku – málokterý thriller, nebo detektivka snese „druhé“ čtení, nebo logický rozbor. I Agatha Christie spoléhala spíše na fabulaci, než na logiku. A když se člověk nad její detektivní tvorbou více zamyslí, tak to prostě „nefunguje“.