Příběh dostává spád hned na prvních stránkách, kdy se Alena po mnoha letech setkává se svým otčímem a společně ujíždějí skrýt se před jadernou hrozbou do krytu. Příčiny Aleniny klaustrofobie vysvětluje autor záhy – jako dítě byla unesena a zavřena do díry v zemi. První retrospektivní pasáž jakoby předznamenala všechny další činy Alenina otčíma, alkoholika neschopného postarat se o svoji nevlastní dceru po smrti její matky a jeho ženy. Všechny pokusy o Aleninu výchovu selhávají, respektive Jakub v ní selhává na plné čáře.
Vyprávění se odehrává ve dvou časových rovinách; jednak se dozvídáme, jak plyne čas v krytu, jednak nám autor poodhaluje minulost hlavních postav. Jsme přítomni prvnímu setkání Jakuba s Aleninou matkou, dozvídáme se příčiny její smrti a potom přihlížíme vývoji vztahu otčíma k jeho nevlastní dceři. Po rozdělení jejich cest nás autor vtáhne do minulosti prostřednictvím Aleniných vzpomínek a Jakubova sebestředného vyprávění.
Děj v krytu sice není natolik peprný jako retrospektivní pasáže, které se nevyhýbají ani sexuální tématice, leč vycpávkově nudný rozhodně není. Jsme totiž svědky soužití dvou lidí v prostoru rádoby jednopokojového bytu, ve kterém se není kam schovat, kam uniknout před tím druhým. I sprchový kout se nachází v téže místnosti, neexistuje žádná možnost soukromí. Alena tráví většinu času v posteli nebo na rotopedu, Jakub luštěním sudoku nebo čtením knih v křesle. I když v nejtěžších chvílích se Alena stará o Jakuba, nebo naopak Jakub se snaží Alenu zpacifikovat při jednom z jejích záchvatů, po zbytek času má čtenář pocit, že se jedná o dva nepřátele. K otevírání krytu slouží elektrický ovladač, který se však rozbije a nedaří se ho opravit. Znamená to tedy, že se dveře krytu nikdy neotevřou a poté, co jim po dvou letech dojdou zásoby jídla a vypne se generátor, umřou v krytu pohřbení zaživa? Autor na dramatických okolnostech rozhodně nešetří.
V takto nastavené atmosféře absolutna sledujeme proměnu mladé atraktivní Aleny v obézní, oteklou ženu, která si snad navzdory otčímovi libuje ve špíně a zahnívajících plechovkách od jídla; naopak její otec bezdomovec hledí za těchto okolností na čistotu a pořádek jako nikdy dříve. Poznamenána minulostí podezírá Alena Jakuba z plánovaného uvěznění obou dvou na místě, odkud není cesty ven. Aleniny představy o cizích lidech, které slyší a vidí za dveřmi krytu, se zdají být projevem psychické lability či abstinenčních příznaků. Jako by si budovala vlastní svět, jehož prostřednictvím uniká od Jakuba z každodenní nudy. Nebo skutečně za dveřmi krytu někdo je?
Obě dějové linie jsou zajímavé a poutavé, nelze jednoznačně říct, zda jsou zajímavější události v krytu, nebo naopak poodhalování minulosti obou postav a sledování jejich cesty až k současnému vzájemnému vztahu, plného odporu z Aleniny strany a Jakubovy sebestřednosti.
Příběhově zajímavá románová prvotina Daniela Petra, psaná svébytným autorským stylem, není ani tematicky, ani žánrově zcela vyhraněná. Díra je jak zajímavým pojednáním o způsobu přežití v atomovém krytu s promyšlenými technickými detaily, tak zejména psychologickou studií chování dvou lidí, uvězněných v omezeném prostoru do konce jejich života; zajímavé je také sledování vývoje vztahu mezi nevlastním otcem a jeho dcerou od dětství, až po dospívání – přerodu od fyzických trestů, přes znásilnění až po lásku. I když otčím dceru opustí, zbytek jejich života je jejich vztahem poznamenaný.




Diskuse
Přidat komentář »