Domů›Recenze›Spin – Wilson Robert Charles
Recenze

Spin – Wilson Robert Charles

Otázka existence mimozemské civilizace trápí lidstvo odedávna. Ovšem že bude zodpovězena způsobem tak dramatickým, jaký ve svém posledním románu předkládá Robert Charles Wilson, by se nadál málokdo.

Wilson Robert Charles - SpinVe velmi blízké budoucnosti (nejde-li dokonce o alternativní současnost) náhle zmizí hvězdy – alespoň zdánlivě. Skutečnost je pochopitelně poněkud odlišná, Zemi „jen“ kdosi uzavřel do neprůhledné membrány, dokonale planetu izolující od vnějšího vesmíru. A jak se záhy ukáže, nejen od něj, ale především od vnějšího času. Během jediného dne na Zemi totiž „venku“ uplyne milion let, což činí ze Slunce, jehož přirozený růst se z pohledu člověka mnohonásobně zrychlil, velice nebezpečného souseda. Není pochyb o tom, že jev (nazývaný také Štít, či prostě Spin) je výtvorem inteligentních bytostí. Kvůli řešení nastalé situace je založena nadace Perihelion, kterou oficiálně řídí mocný E.D. Lawton, její denní chod však má ve své režii jeho geniální syn Jason.

Vypravěčem příběhu je Tyler Dupree, Jasonův nejlepší přítel a důvěrník. Právě on o několik miliard let později (vnějšího času, samozřejmě)  svěřuje deníku své vzpomínky na objevení spinové bariéry, na pokusy o její překonání, ale především na vlastní dětství prožité ve stínu rodiny Lawtonových, na své přátelství k Jasonovi a lásku k jeho sestře Diane. Zdá se ovšem, že tyto zápisy nakonec zůstanou nedokončeny. Hypotetikálové (jak jsou předpokládaní stvořitelé Spinu nazýváni) totiž sice dokázali změnit vesmír, ne však lidskou povahu, a tak má Tyler v patách tajné služby celého světa, pasoucí po informacích o Jasonově projektu.

Nosným prvkem hard science fiction zpravidla bývá nějaký ten vědecký oříšek – ať už jde o nový vynález či dosud nevídaný fyzikální jev. Spin do rodiny hard SF bezpochyby patří, a tak asi málokoho překvapí, že se celý jeho děj točí okolo čas deformující membrány, jež dala románu jméno. Dlužno podotknout, že jako východisko románu funguje spinová bariéra dokonale – autor svůj nápad, který by sám o sobě mohl kandidovat na titul SF vize desetiletí, rozvádí skutečně do důsledků a pomocí vzniknuvšího časového paradoxu dokázal do knihy vložit i slušnou řádku překvapivých zvratů.

Možná ještě pozoruhodnější než autorova imaginace je skutečnost, že si nenamlouvá, že by současného průměrného čtenáře nějak zvlášť zajímaly technické detaily jevu. A tak se v rámci zachování čtivosti, která je Wilsonovým románům vlastní, veškeré pokusy o popis Štítu odehrávají na laické, každému srozumitelné úrovni. O to větší prostor je pak věnován změnám, k nimž v souvislosti se Spinem dochází ve společnosti – ať už na poli vědeckém, politickém či duchovním. Tyto procesy jsou citlivě zakomponovány do samotného příběhu – nebrzdí plynulost čtení a především nenudí.

Velké vědecké vize jsou sice nepochybně vzácným a hodnotným artiklem, samy o sobě ovšem čtivou knihu neudělají. A tak Wilson přinejmenším stejnou pozornost jako Spinu věnuje lidem, kteří se s novým stavem vesmíru musí naučit žít. O změnách ve společnosti jako takové zde již zmínka padla – boom nejrůznějších duchovních a náboženských proudů, vlny paniky v obdobích změn ve Spinu i apatie, do níž lidstvo upadá v mezidobích – vše působí realisticky a celkem přesvědčivě. Autor by snad jen mohl omezit opakovaná prohlášení o tom, že román je vlastně generační výpovědí společnosti vyrůstající ve stínu Spinu. Na to se Wilsonova „pospinová“ společnost až příliš podobá bezpočtu obrazů Ameriky v době vietnamské války.

Lidstvo tvoří jednotlivci, a tak se autor pochopitelně zaměřuje především na osobní příběh Tylera a jeho blízkých. Při charakteristice jednotlivých postav je již autorův výkon poněkud spornější. I ony jednají věrohodně a většinou působí realistickým dojmem, sotva však lze přehlédnout, že se autor během procesu jejich oživování až přespříliš úzkostlivě držel osvědčených modelů – a to nejen při vykreslování jednotlivých protagonistů, ale především při výstavbě jejich vzájemných vztahů. Despotický otec „aristokrat“, matka alkoholička, tmelící prvek v podobě rodinné hospodyně, ale i trojice dětí v tomto prostředí vyrůstajících: dědic rodinné tradice Jason, rebelující Diane a především věrný Tyler, důvěrník všech významných postav a v mezích možností nezávislý pozorovatel – jeden archetyp vedle druhého. To vše je navíc poskládáno do pramálo originálního, mnohokrát prověřeného vzorce. Těžko se proto lze ubránit dojmu, že přesvědčivost hrdinů spočívá především v tom, že se v každém okamžiku chovají přesně tak, jak od nich čtenář očekává. Ruku v ruce s touto očekávatelností jde ovšem určitá míra ztráty životnosti.

Kvůli pozornosti, jíž Wilson věnuje spinové membráně a vztahům mezi aktéry románu, zůstala bohužel epická rovina příběhu odsunuta na vedlejší kolej. Absentující dějovou složku knihy má suplovat její rozdělení do dvou časových linií, přičemž hlavní úlohou událostí z doby pozdější je upozornit čtenáře na změny, které se v mezidobí ve světě i v životě protagonistů udály, a pečlivě volenými narážkami jej navnadit na věci příští. Ať už je však řeč o jakýchsi ukradených supertajných materiálech, nebezpečných pronásledovatelích či legendě o Jasonu Lawtonovi, jde pokaždé jen o plané sliby. To vše se sice v románu objevuje, jde však pouze o vedlejší prvky, pro příběh nepodstatné a samotným autorem odbyté v několika odstavcích. Skutečně zásadní proměnou tak vlastně projde pouze Štít.

Román, který letos v srpnu obdržel prestižní cenu HUGO, lze každopádně doporučit příznivcům klasické hard science fiction stejně jako ctitelům Myrerova Posledního kabrioletu. Prostor, který Wilson věnuje vztahům hlavních postav, v mnoha směrech skutečně posouvá Spin do rovin typických spíše pro nežánrovou literaturu. Zklamáni by však neměli být ani ostatní – přinejmenším pokud neočekávají dobrodružné čtení ve stylu Darwinie.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho dál.

Facebook (otevře nové okno) X / Twitter (otevře nové okno)

Pro Instagram otevřete nabídku sdílení, pokud jej vaše zařízení nabízí, nebo zkopírujte odkaz a vložte jej do nálepky Odkaz ve Story.

LV
Redakce Fantasy Planet

Luboš Vachl

Mohlo by vás zajímat

Všechny články »

Zapojte se do diskuse

Vaše jméno, e-mail a IP adresa budou zpracovány výhradně pro účely správy komentářů a ochrany před spamem (Cloudflare Turnstile) Zásady ochrany osobních údajů.


  1. L
    LOJR před 20 roky

    Já tedy nevím,
    ale 8 z 10? Už to mám rozečtené asi měsíc a přemýšlím o tom, že to odložím úplně. Rozhodně to je poslední Wilsonova kniha, kterou jsem si koupil.

  2. S
    Sartori před 20 roky

    Nj LOJR, ale tu cenu Hugo to nedostalo za nic myslim.

  3. L
    LOJR před 20 roky

    To je mi celkem fuk.
    Prostě Wilson zjevně není mým šálkem kávy a dal bych maximálně 5.

  4. S
    Sartori před 20 roky

    Minimalne bys mohl uvest duvody, proc ti nesedi.

  5. A
    Aiax před 20 roky

    Mě třeba Darwinie děsně iritovala, ale přesto tam bylo něco…no něco, kvůli čemu jsem si koupil i Spin. Hin sa teprve ukáže, jak mi Wilson sedí.

  6. H
    het2 před 20 roky

    Spin je IMHO jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. I jako zastánce toho, aby se s hodnocením „šetřilo“, tady bych neváhal dát 10/10 ani vteřinu. Dlouho se mi nestalo,abych se od nějaké knížky doslova nemohl odtrhnout přišel pozdě do práce a tak… a hle:) letos se mi to stalo hned dvakrát, jednou u Dark Hollow od Connollyho a po druhe u Spinu…Osobně tomu nemám co vytknout, líbili se mi oba aspekty té knihy, jak ten sci-fi, tak ten mainstreamový a přes všechny ty archeotypy to prostě Wilson napsal tak, že je to pořád působivé a zatracené lidské…a abych kontroval LOJRa, když jsem to dočetl, tak jsem si na Amazonu objednal všechny knihy, co kdy Wilson napsal a co byli ještě na skladě:) …ono jich zase tolik není:)…právě začínám číst Blind Lake…

  7. J
    jirikk před 20 roky

    souhlas s het2. Ještě před týdnem to pro mě jasně byla kniha letošního roku, ovšem teď čtu Bishopovou a ta bude zdá se ještě lepší…Z Wilsona mám nejraději právě Spin v těsném závěsu jsou Chronolity, Darwinie už mi přišla přece jen o kousek slabší..

  8. L
    LOJR před 20 roky

    Proč mi nesedí?
    Protože postavy v knížce šustí papírem. nezajímají mne, jejich osud je mi ukradený, jsou tak nepravděpodobné a umělé, že mám pocit, jako bych četl nějakou knížku, kterou někdo spíchl na základě úspěšného filmu. Nejlepší kniha letošního roku? To by mne docela zajímal letošní čtenářský deník. 🙂

  9. S
    Sartori před 20 roky

    Tak to jo, postavy sustici papirem a postradajici sugestivitu jsou u me nejvetsim prohreskem, ktereho se autor vubec muze dopustit.

  10. R
    Regis před 20 roky

    pridam se k jirikkovi a het2-ovi – uzasna kniha, po vsech strankach. ma to spad, zajimave postavy i dej, ma to dokonce i pointu! jasne, malo krve, malo akce, malo silackych vylevu. s recenzentem souhlasim, ze kniha literarni kvalitou prekracuje bezne produkty zanru.

  11. L
    LOJR před 20 roky

    Málo krve a akce?
    No nic ve zlém, Regisi, ale já jsem začal ujíždět na Bradburyho a Clarkových knížkách v době, kdy vy jste asi ještě tahal kačera. Z letošní produkce se mi sice líbily obě Morganovy knihy od Tritonu a mám rád i Milese Vorkosigana (dokonce i po posledním dílu! :-), ovšem třeba i Sapkowského, Ashera nebo Carda či Dicka.

  12. J
    jirikk před 20 roky

    LOJRovi
    kdo kdy tahal kačera netuším, ovšem šermovat Clarkem, pokud je řeč o literární kvalitě, nevím nevím… Asher je především akční, přestože se zřejmě snažíte naznačovat opak (nic proti, mám ho taky rád a ještě o trochu víc toho Morgana)…

  13. S
    standa.e před 20 roky

    Spin bych chtel umet napsat.
    Tim vlastne priznavam, ktera strana barikedy (ne)zanru je mi blizka.

  14. S
    slavo před 20 roky

    spin
    U mna najlepšia kniha tohto roku. Ale to som ešte nečítal Bishopovú a Vandermeera. Musím oponovať názoru, že postavy sú umelé. Konajú úplne uveriteľne. Žiadne veľké gestá a hrdinstvá – obyčajní ľudia súčasnosti, ktorí sa zhodou okolností dostali k dianiu okolo spinu.

  15. R
    Regis před 20 roky

    LOJR: nic ve zlém, to já taky 😉

  16. L
    LOJR před 20 roky

    jirikku
    Co takhle „Setkání s Rámou“ – to není kvalita?

  17. L
    LOJR před 20 roky

    Regisi,
    vzpomenete si na první scifi, kterou jste četl? Je to neuvěřitelné, ale já si na ten více než 30 let starý zážitek pamatuji. Čítanka pro druhou nebo třetí třídu a v ní (fakt, nekecám) ukázka právě z Bradburyho Marťanské kroniky. Byla to povídka prázdném zautomatizovaném domě po výbuchu jakési zbraně podobné neutronové bombě. V té době to zjevně mělo pokrokově ideologické poselství. 🙂

  18. H
    het2 před 20 roky

    jj, ta povídka v té čítance fakt byla, pamatuju si tu pasáž se stíny lidí, které zůstali vypálené na zdech…

  19. L
    LOJR před 20 roky

    To je prima,
    že starší než hnědé uhlí tady nejsem jen já.:-)

  20. H
    het2 před 20 roky

    mno, TBH, ja to cetl o par (tak 10-15, predpokladam, ze to byla tak 7/8 trida) let pozdejc:)) ale taky to bylo pro mne jedno z prvnich setkani s opravdovou sci-fi (nepocitam Alenku, verneovky atd.)… zhruba ve stejne dobe jsem taky videl Ikarie XB1 a uzasny (i kdyz v te dobe mnou pravdepodobne ne zcela pochopeny) sovetsky sci-fi Galaxie Andromeda, ktere si bohuzel uz moc nepamatuju a dneska je de facto nemoznost to sehnat viz.: http://us.imdb.com/title/tt0278781/

  21. R
    Regis před 20 roky

    LOJR: to si pamatuju, určitě to byl R.Bradbury a J.Swift v čítance na základce 😉 Pamatuju si, že jsem na Swifta měl i svůj vůbec první referát v životě, na čestině; co to bylo, pátá třída, v jednaosmdesátým? ještě coby kluk jsem přečetl snad všechno, co měl táta v knihovně – Planoucí lesy Venuše, Marťanskou kroniku, Pozemšťané a mimozemšťané, Cesta na Mars od Pacnera… první SF, kterou jsem si koupil sám, za peníze ušetřená na zmrzlinách 😉 to bylo za 7 Kčs Tajemství Dračí jeskyně od Žarnaje v Karavaně… četl jsem to asi… tisíckrát 😉 ne, stářím hnědému uhlí konkurovat nemohu, ale jestli jsem žaba, tak už bez ocásku 😉

  22. L
    LOJR před 20 roky

    Ano, Swift, verneovky.
    Mám strach, že mým dětem to už nic neřekne. Dcera chodí do druhé třídy, přemýšlím,co ze žánru jí zkusím podstrčit jako první čtení. Kluk je zatím na čtení moc malý, oba ale zbožňují Star Trek, dcera má nad postelí zarámovaný a zasklený obrázek , na němž jsou snad všichni kapitáni a odpoledne vždycky žadoní „tatínku, pustíme si nějaký star treček.“ :-)))

  23. R
    robin před 20 roky

    čítanka
    tak to jsme měli v čítance taky, akorát nevím kdy. Druhá nebo třetí třída, jinak já nejsem tak starej (mladej byl, ještě mu nebylo padesát :)), tak nedělejte kmety.Jinak me Spin taky nenadchnul, měl jsem pocit, jako by každé slovo bylo 100x promyšleno a pak teprve napsáno. Moc vypiplaný konstrukt. Právě proto možná radši čtu dílka jednodušší, psaná lehčí rukou, kde děj odsýpá, ale nějaká ta chybička se prostě občas vyskytne. U toho si po práci odpočinu. Pokud si budu chtít přečíst něco náročnějšího, sáhnu jinam – ale spin to asi nebude.

  24. S
    standa.e před 20 roky

    Ten Bradbury byl opravdu pozdeji, cca 7./8. trida. Jinak „Mlhovina Andromedy“ mne jako kluka take po Ikarii posadila do kolen. Ale to tehdy dokazal i Troskuv Zapas s nebem. Kazdopadne kdyz jsem ten film nedavno videl, neubranil jsem se obcas pobavenemu usmesku. (Presto moment, kdy jedna z postav propada totalnimu silenstvi ma do sebe hodne a je to velmi intenzivni…). Ted, po letech, daleko vic obstala Zkouska Pilota Pirxe.

  25. S
    standa.e před 20 roky

    Omluva
    Ech, prominte! Zamenil jsem Mlhovinu v Andromede (Ta knizka se mi taky libila) s „Petljou Oriona“… Tak prominte.

  26. H
    het2 před 20 roky

    Tak ted jsem kompletne zmatenej, protoze mozna myslim taky „Petljou Oriona“… budu muset nekde ty filmy zkratka sehnat…

  27. S
    standa.e před 20 roky

    Omluva
    Ech, prominte! Zamenil jsem Mlhovinu v Andromede (Ta knizka se mi taky libila) s „Petljou Oriona“… Tak prominte.

  28. S
    standa.e před 20 roky

    udiv
    To by mne zajimalo, jak mi sem prisel podruhe tentyz prispevek o hodinu pozdeji… Kdyz jsem nebyl na webu…

  29. A
    Aiax před 20 roky

    Mou „iniciační“ sci-fi byla nejspíš Ničivá vlna od Strugackých, tenkrát to ve mně kliklo a stal se ze mě scifi magor, ale je možné, že nějaký ten Verne nebo Alenka, případně Neználek :)) byli dřív.

  30. R
    robin před 20 roky

    A to je teda fakt, první byl nejspíš Neználek na měsíci (ten byl můj první i když je to až trojka, pravděpodobně jsem to četl dřív než toho bradburyho ve škole)

  31. R
    Regis před 20 roky

    aiax: saquaš, na neználka bych úúúplně zapomněl! a ještě lepší je teď, řádně vyzrálý, třeba ten díl na měsíci 😉 jako kluk jsem politice moc nedal…

  32. B
    brunix před 20 roky

    R.CH.Wilson?Spin?Darwinie?Chronolity? vynikajuce, spicka, pre vsetky tri diela 10/10. Wilson je jeden z mala autorov, ktory tvori diela s hlbokym filozofickym a zaroven konfabulacnym zaberom. Vdaka Polarisu za vydania. Dufam, ze budu aj dalsie. 🙂

  33. C
    crab před 20 roky

    SPIN
    No, ja to mam rozectene uz dlouho, nebyl na to nijak cas a asi to odlozim. Samotna knizka me uplne nepritahla. Z toho tematu se dalo vykresat mnohem vic. Mozna to taky bude tim, ze jsem si v posledni dobe chtel precist neco dobrodruznejsiho/akcnejsiho, a tohle je prilis usedle, prilis o vztazich mezi lidmi. Rozhodne se ale neda rict, ze je to nuda.

  34. M
    Michal před 15 roky

    Blind Lake
    Doporučuju BLIND LAKE – taky paráda!