Lars v průšvihu aneb Věř svým instinktům
Znáte to. Pokud je něco až moc jednoduché, tak to smrdí průšvihem. A kdyby jeden soukromý detektiv dal na svůj instinkt a na chvíli se zamyslel, nejspíš by došel ke stejnému závěru. Jenže to bohužel neudělal.

Série se soukromým očkem Larsem v hlavní roli přesídlila pod vydavatelská křídla Cosmopolisu. A ten nám servíruje jeho první případ v knize s názvem Říkají mi Lars, a to dokonce s filmovou obálkou s charismatickým Martinem Hoffmanem. Takže se konečně dozvíte, jak to všechno začalo.
Zlej polda, dobrej detektiv
David Scholl býval dobrý policajt. Občas sice trochu vybočil, ale nikdy neporušil svůj morální kodex a nedostal se přes čáru. Jenže i jeho trpělivost měla své meze a po konfliktu u policie skončil. Jenže jednou policajt, navždy policajt, a tak dráha soukromého očka byla jasnou volbou. Nebere zakázky na žádnou levotu, i z usvědčování z nevěry se dá slušně vyžít. A pak se objeví případ, který měl být snadný jako sebrat lízátko bezrukému dítěti…
Ale než se dostaneme k věci, dáme si malou odbočku ohledně hlavního hrdiny. Daniel Gris ve svém románovém debutu stvořil charismatického drsňáka přesně jak se na drsnou „chlapáckou“ detektivku sluší. Lars je čtyřicátník, který dokáže být velmi přesvědčivý. Z policejní praxe má spoustu zkušeností, způsoby, jak získat informace, silný morální kodex končící někde na hranici šedé zóny a samozřejmě silný žaludek. Kromě toho je také nepřiznaným majitelem rockového baru, ve kterém hraje převážně Metallica. A právě díky bubeníkovi téhle kapely získal svoji přezdívku, pod níž ho zná jeho okolí – Lars. I po letech si rád řízne do bubnů jako skutečný Lars; dokonce si na to ve sklepě zřídil odhlučněnou místnost.
Zakázky na usvědčování nevěrných partnerů jsou Larsův denní chleba. Tentokrát to má navíc být žena místního zazobánka, takže z toho kouká nejspíš i slušná odměna. Rovnice je naprosto triviální: pan Solomon má milenku, se kterou se příliš netají. Má taky spoustu peněz a manželku, se kterou se o ně nechce dělit – rozchod musí vypadat jako její vina. Zbytek si dokáže čtenář snadno dát dohromady. A protože má Lars v podobných věcech praxi a umí v nich chodit, kývne.
Soukromé očko v nesnázích
Přesto, že Říkají mi Lars je oficiálně prvotinou Daniel Grise, není žádným tajemstvím, že jde o pseudonym Martina Goffy, který byl v době prvního vydání knihy už literárním matadorem. Je zřejmé, že ví jak na čtenáře – na začátku se hlavní hrdina ocitne v nezáviděníhodné situaci – střih – a pak se postupně dozvíme, jak se do ní vlastně dostal a v samém závěru (byť konec je otevřený opravdu doširoka) i jak se z ní (ne)dostal.
Říkají mi Lars je krimi odvyprávěná s velkou porcí nadhledu. Významnou roli hraje charisma hlavního hrdiny – Gris potřeboval drsňáka, který je dostatečně zajímavý, zábavný a „správňák“, aby celý příběh utáhl, a to se zadařilo na výbornou. Detektivní složka je vcelku „řídká“ a hlavní hrdina na zkušeného detektiva naseká pár fatálních chyb (omluvou mu budiž, že v přítomnosti Solomonovy sexbomby se mu mozek prokrvuje jen velmi omezeně), ale nakonec celý příběh čtenář sežere i s navijákem. Má své kouzlo, náboj, a i když je předvídatelný, tak baví. Autor totiž dokáže držet pozornost čtenáře různými menšími zvraty, překvapivými momenty a posuny v řešení případu.
Své udělá i hovorový jazyk a drsňácká stylizace, která sice jede na vlně testosteronu, ale nepřepadne do přílišné chlapáckosti. K tomu přidejme porci ironie a černého humoru a všechny ty správné propriety, které čtenáři v drsných krimi očekávají.
Ŕíkají mi Lars není zběsilá akční jízda ani kriminálka, u které si hlavní hrdina spolu se čtenářem zavaří mozek, ale zábavná oddechová stylovka nabízející parádní atmosféru a úžasného hlavního hrdinu, kterému je snadné podlehnout.
Daniel Gris: Říkají mi Lars
Vydal: Cosmopolis, 2026
Obálka: Dorian Film, Zdeněk Dušek
Počet stran: 248
Cena: 369 Kč


Diskuse
Přidat komentář »