Vzbuď mě ve 4:20: Povídky, ze kterých mrazí

Pojďme se společně podívat na novou sbírku povídek od Dominika Fialy, která v sobě mísí sny s realitou, odhaluje všechna temná zákoutí lidské psychiky a důmyslně ukazuje na problémy ve společnosti.
Vzbuď mě ve 4:20 v sobě ukrývá šest povídek a jednu novelu, přičemž kvalita má rozhodně rostoucí tendenci.
Úvodní povídkou, která otevírá sbírku, je Jediný na světě, nebo jak jsem si ji skromně pojmenovala já, Ta o mravencích. Mravenci jsou tu totiž hlavními aktéry. Však to známe, přijdete domů a v koutu u lednice si to štrádují malí nezastavitelní pracanti. Na tom není nic až tak divného, ale co kdyby na vás najednou začali mluvit a dožadovat se cukru? K této povídce si někteří čtenáři nejspíš budou hledat cestu, ale ve své podstatě krásně ukazuje, jakou má člověk moc v porovnání s někým tak malým a potřebným, jako jsou mravenci.
Jak už bylo řečeno v úvodu, autor se zaměřuje na postavy a jejich psychologii, prozkoumává jejich temné myšlenky, deprese, úvahy o světě a společnosti. V tom si jsou celkem podobné povídky Volání prázdnoty a Něco, co ti bude slušet, i když každá řeší trochu jinou oblast lidské psychiky. První zmíněná poukazuje na stejnojmenný fenomén. Vědci ho popisují jako „špatně interpretovaný bezpečnostní signál“, který mozek vyšle v případě hrozícího nebezpečí. Už jste si někdy představovali, jak skáčete z mostu? Barry ano, a dokonce se o to i pokusil.
„Občas není smrt to nejhorší. Občas je to nejhorší přežít.“ (str. 74)
V povídce Něco, co ti bude slušet se podíváme na zoubek něčemu častějšímu (bohužel), a to je deprese. Jenny chtěla spáchat sebevraždu podobně jako Barry, ale vedlo ji k tomu něco jiného. Dlouhodobý pokles nálady, ztráta radosti a nedostatek energie. Pomoc ji má pobyt u sestry, která je jejím přesným opakem. Tato povídka je o něco děsivější. Ukazuje dva protipóly dnešní doby, a to je deprese a občas až toxický optimismus. Autor tu pracuje s děsivou, až brutální metaforou, kdy si dennodenně musíme nasazovat masky a své skutečné pocity schovávat za naučené úsměvy.
Než jsem byl váš je jedna z nejlepších povídek ve sbírce. Nabízí perfektní zvrat a užijete si jí tím víc, čím méně o ní budete vědět. Proto se rovnou přesunu ke Kosmickému pavoukovi, který vypráví o ženě, která pomocí jehelníčku dokáže cestovat časem. Jenže se schopnostmi přichází i nebezpečí. Tato povídka přechází do sci-fi, je snová a hloubavá.
„Optimismus totiž není životní názor, ale nedostatek informací.“ (str. 149)
Poslední povídkou, ovšem nikoli posledním příběhem ve sbírce, je Taxidermista. O taxidermii až tolik příběhů není, ale nemohla jsem si nevzpomenout na Taxidermistovu milenku od Polly Hall. Kromě tohoto pro některé možná kontroverzního povolání však tyto dva příběhy nemají nic společného. Ten od Dominika Fialy je rozhodně děsivější. Ray přijel do města představit svoji výstavu vycpaných zvířat. Johnny, který právě slaví narozeniny, se na výstavu vypraví se svými kamarády. Už jsou velcí, přece se nebudou bát. Vyústění povídky je mrazivé a brutální.
Velké finále přijde v podobě novely Vzbuď mě ve 4:20, po které je pojmenovaná celá sbírka. Po prvních řádcích si možná budete říkat, že vám námět něco připomíná – a budete mít pravdu. Hlavním tématem je hra, v rámci které teenageři plní úkoly jako lezení do ohromných výšek nebo sebepoškozování. Vše musí vyfotit nebo natočit a poslat kurátorovi. Když vše splní, budou patřit k velrybě. Pokud nesplní, přijde trest. Námět je už tak dost děsivý a mohl by se jevit jako perfektně vymyšlený, kdyby v roce 2017 opravdu v českých médiích nekolovaly informace o online hře, tzv. Modré velrybě (neboli Vzbuď mě ve 4:20), kterou se autor inspiroval. Tato hra se šířila na sociálních sítích a nutila děti k sebepoškozování a následné sebevraždě. Zkrátka nic pěkného. Dominik Fiala námět bravurně zpracoval a připomněl tím, jak důležité je dávat na děti pozor, vědět, co na internetu dělají, a nenechávat je dlouhé dny samotné.
Sbírka by se dala shrnout jako jedna velká sonda do lidské psychiky – psychických problémů, nemocí, náchylnosti k ovlivnění nesprávnými lidmi. Ukazuje naši křehkost. Ukazuje, že byť je fyzické tělo zdravé a vitální, psychika dělá strašně moc.
Autor po celou dobu vyčkává a nechává si zvraty na samý konec. Jeho styl je vytříbený, popisy místy až poetické a romantické. V jednom souvětí popíše magický západ slunce, aby vás v tom dalším vrátil nohama na zem, do děsivé reality. Působivý kontrast mezi dechberoucí krásou a smrtící hrůzou nabídne jedinečný čtenářský zážitek.
Dominik Fiala: Vzbuď mě ve 4:20
Vydal: Golden Dog, 2026
Obálka: Michal Březina
Počet stran: 248
Cena: 329 korun



Diskuse
Přidat komentář »