Domů›Rozhovory›Rozhovor s Oldřichem Suchým, autorem, který nemá rád změny, ale změnil život mnoha čtenářům
Rozhovory

Rozhovor s Oldřichem Suchým, autorem, který nemá rád změny, ale změnil život mnoha čtenářům

Rozhovor s Oldřichem Suchým, autorem, který nemá rád změny, ale změnil život mnoha čtenářům

Oldřich Suchý vletel na knižnú scénu rýchlosťou kométy. Dnes už vieme, že v hustej knižnej atmosfére nezhorel, ale sa rozžiaril a vytrvalo svieti ďalej. Po fantastických temných Legendách, skvelej poviedkovej zbierke Temné variace, prichádzajú na svet nové, tentokrát detektívne príbehy. Nemohla som si nechať ujsť príležitosť, aby som sa aj o tejto novej knihe, ktorú som už mala potešenie čítať, s Oldom porozprávala. 

Viem, že píšeš od detstva. Ale kedy si začal písanie vnímať ako niečo, z čoho by mohlo vzniknúť aj niečo viac, ako len „plný šuflík papierov“ ?

Stejně brzy. Psaní jsem bral už v dětství dost vážně a když jsem něco psal, dával jsem tomu i knižní formu. Takže jsem si vázal knihy, ilustroval je, dokonce jsem si vymyslel vlastní nakladatelství, aby na těch knihách mohlo být logo. Někdy v pubertálním věku jsem toužil po vydání některé z knížek, protože bych se tím stal nejmladším publikujícím českým autorem. No, co si budeme povídat, byl jsem zjevně dost divné dítě.

Pamätáš si ešte, o čom bola tvoja prvá poviedka?

Jako první jsem napsal samozřejmě román. Viděno očima asi tak sedmiletého dítěte. Byl to školní sešit, který jsem zaplnil deseti kapitolami příběhu o skřítkovi, který pomáhá zvířátkům tak dlouho, až se sám dostane do maléru, ze kterého mu pomohu právě dříve zachránění kamarádi. Jmenoval se Skřítek Lítek a dodnes mě mrzí, že se někam ztratil.

Píšeš iba prózu alebo si skúšal aj poéziu?

Už jsem psal, že jsem byl divné dítě. S tím souviselo i psaní rozhlasových her, které jsem posílal do Českého rozhlasu. Doufal jsem, že by alespoň jednu mohli natočit. A tím se dostávám k poezii, která mi vůbec nejde. Miloval jsem již tehdy Erbenovu Kytici, zvlášť Zlatý kolovrat. Ten jsem přebásnil do podoby rozhlasové hry a poslal ho na stejné místo. Samozřejmě se natočení nedočkal. Ale byl to můj předposlední pokus s poezií. To zkrátka není moje parketa. Nicméně jednu minibásničku na kontě mám. „Dnes ho přešel humor, zjistili mu tumor.“ Dál moje schopnosti nesahají.

Kde a kedy ťa prepadávajú nápady?

Jako sklerotik toho hodně zapomenu. Ale když mi něco připadá dobré, věřím, že co se jednou objevilo, objeví se zas. To bude potvrzení, že se tomu tématu mám věnovat. Zároveň si ty schopné myšlenky zapisuji na někdy příště. Ne vždycky tyto nápady vytváří silný tlak, ale někdy se mi samozřejmě stalo, že jsem musel všeho nechat a jít napsat alespoň kousek. Například se tak stalo u některých povídek v knížce Temné variace. Už jsem chtěl jít spát, jenže najednou přišel nápad, který mi nedovolil usnout. Vstal jsem a začal bušit do klávesnice.

Mnohí vidia v súťažiach možnosť zviditeľniť sa a môcť neskôr ľahšie vydávať knihy, čo ty?

Protože nemám se soutěžením valné zkušenosti, tak nemohu soudit, ale pokud porota dává soutěžícím zpětnou vazbu, jistě to autory může někam posunout. A jak se dnes ukazuje, například v nakladatelství Mystery Press, může z literární soutěže vyjít i nejeden publikující autor. V případě Mystery Pressu je to například Lukáš Vlasák a Oliver Jasanský. Napsali povídky do stejné soutěže a dnes vydávají tamtéž romány.

Legendy si mal napísané už dlhšie. Potreboval si čas, aby sa uležali, dozreli, alebo si ich ani neplánoval vydávať knižne?

Legendy jsem dopsal někdy kolem dvacítky. Zkusil jsem tehdy obeslat dvě nakladatelství, ale jejich zamítavé stanovisko zapříčinilo, že jsem se o vydání přestal pokoušet a plně se ponořil do vod knihkupčiny, kterou jsem začal dělat. Toužil jsem, aby vyšly, protože mám pocit, že je to to nejlepší, co jsem kdy udělal. Čtenáři to třeba uvidí jinak, ale pro mě samotného to tak je stále. Obávám se ale, že to měly těžké před těmi dvaceti lety a že to proto dnes mají ještě těžší. Čtenáři takové texty dnes už nevyhledávají.

Ako si prežíval prvé oficiálne recenzie či ohlasy čitateľov?

Připadá mi to velmi dávno, takže si to snad už ani nepamatuji. Ale jak se znám, tak jsem byl samozřejmě nervózní. Mám ale na čtenáře štěstí, takže ve většině případů se můj vkus s jejich potká a mé texty se jim líbí. A když ne, tak je mi to sice líto, ale co můžu dělat? Vážím si každého, kdo se pro moje knížky rozhodne a samozřejmě držím oběma palce, aby to dopadlo dobře, protože zklamání z knihy je jeden z velmi nepříjemných životních momentů. Navíc jsem si vědom toho, jaký je to zázrak, když si kdokoliv vybere můj text v nesmírné záplavě ostatních titulů. Takže děkuji všem a doufám, že ty, které jsem třeba někdy literárně zklamal, mi dají ještě jednu šanci.

Tvoje knihy sú námetovo aj spracovaním dosť rozdielne. Máš rád zmenu?

Je to zajímavé, protože v životě ne. Mám rád, když vlak mého života jede po stejné trati den za dnem. Změny špatně snáším, stojí mě mnoho sil. Ovšem v literatuře je to docela jiná písnička. Rád čtu různé žánry a rád různé žánry píšu. Proto moje odpověď zní ano i ne.

Napísanie Temných variací ti zase naopak, trvalo veľmi krátko. V čom bol rozdiel oproti Legendám?

Netuším, ale vysvětluji si to mnoha lety psací abstinence. Když jsem otevřel stavidla, byl to nesmírný příval tvůrčí energie. Každý den jsem napsal víc než dvacet stran textu a užíval jsem si to. Docela mi to i chybí.

Prečo si sa rozhodol vzdať hold spisovateľským legendám a známym knižným postavám?

Vznikl to náhodou. Dostal jsem nabídku napsat povídku do antologie, která bude poklonou Lovecraftovi. Právě to byl okamžik, kdy se otevřela stavidla zadržované představivosti. Už nebylo cesty zpět. K jedné povídce přibylo čtrnáct dalších a kniha byla na světě. Protože mám klasiku velmi rád a sám bych si s chutí přečetl takovou hravou knihu, která tu a tam mrká po svých slavných předchůdcích, přišlo mi to jako dobrý nápad.

Tak, konečne sme sa dostali k tvojej najnovšej knihe. Ako dlho si písal Případ Y?

Opravdu nevím. Ale její úpravy z letoška si pamatuji samozřemě ještě dobře. Dva měsíce jsem revidoval napsaný text a další dva měsíce trvala redakce. Byla to krásná práce. Redakce probíhala v létě a musím říct, že to byly ty nejkrásnější okamžiky letošních prázdnin.

Y… Nie je Y zvláštne meno pre hlavnú postavu?

Rozhodně je, ale když je nositel toho jména sám velmi záhadný, pak všechno do sebe zapadá.  Na tomto místě je třeba rovnou objasnit, že detektiv Ypsilon existoval, ale o jeho skutečné osobě se nic neví. Stvořil sám sebe v podobě Ypsilona, tak se představil svému budoucímu asistentovi a svým jednáním vytvářel obraz, který byl následně předáván čtenářům. A tady se nám vrací do rozhovoru ona již zmíněná neúplnost, protože sice vidíme člověka, ale nevíme, co se skrývá za jeho maskou.

Tvoje nové knižné dieťa je detektívka. Ktorý autor či autorka detektívnych románov je tvojím vzorom?

Vzory nemám, myslím si, ale rozhodně miluji slavnou dámskou trojici klasické britské detektivky. Agathu Christie, Dorothy Sayersovou a Ngaio Marshovou. Byly to obdivuhodné dámy, jejich knihy mě velmi bavily a baví, ale nemyslím si, že bych se jim snažil přibližovat. Ostatně má cesta ke vzniku knihy byla jiná. Ony si všechno musely vymyslet, na to já nemám tolik logického uvažování. Já jen zpracoval to, co prožil můj prastrýc Jan Novohradský.

Je ťažké vymyslieť kriminálnu zápletku a potom ju nejako logicky čitateľovi vysvetliť?

Rozhodně ano, proto se do toho nepouštím. Obávám se, že nejsem schopem vymyslet opravdu rafinovanou detektivní zápletku. Naštěstí Případ Y vychází z publikovaných textů a zápisů, takže jsem spíš měl za úkol najít je, rozluštit, trochu očistit podle vlastní představy a nezkazit to. Případ Y mapuje detektivní dráhu mého prastrýce a pro mne největší záhadou k rozluštění bylo, jak poskládat jednotlivé případy tak, aby vytvořily oblouk, který čtenáře seznámí s vývojem prastrýcovy kariéry.

Príbehy sa odohrávajú v krásnych časoch prvej republiky. Je ti táto doba niečím blízka?

Líbí se mi rozhodně elegance, kterou si s tou dobou spojuji. Otázka ale je, jestli bych ji vnímal, kdybych v té době žil. Myslím, že tato léta, i ta následující, byla o samé dřině a odříkání. Také je otázka, kolik té elegance bylo za fasádou domů i obličejů. Jak moc se třeba gentlemani změnili, když sundali vycházkový oblek. Takže pro mě příprava knihy Případ Y byla krásným výletem do těch časů, ale zároveň jsem rád, že žiju teď a tady.

Musel si si robiť prípravu a googliť informácie o niektorých bežných veciach (ktoré tvoje postavy používajú, obliekajú si, jedia, či o životnom štýle tej doby), ktoré sa vyskytujú v jednotlivých príbehoch?

Při zpracování textů jsem musel lecos dohledávat. Sám jsem si neuměl mnohdy představit, jak některé věci vypadaly. Pro Jana Novohradského byly zcela běžné, takže proč by je nějak popisoval. Já to ale potřeboval. Například jsem dohledával vzhled lednice a chladící krabice. Takových detailů bylo k dohledání spousta a musím přiznat, že to bylo zábavné.

Jednotlivé detektívne poviedky sú vlastne zápisky tvojho strýka. Existoval v skutočnosti nejaký strýko, či je to len fikcia pre potreby knihy?

Jan Novohradský byl starší bratr mé babičky. Bohužel jsme nežili pohromadě a zemřel, když jsem byl malý kluk, takže o něm téměř nic nevím. Viděl jsem ho asi tak třikrát, když jsem ho navštívili v jeho pražském bytě. Babička ho měla ve velké úctě. Přiznávám, že jsem se o něj vlastně začal zajímat až nyní, když jsem začal připravovat knihu. Bohužel už ale není nikdo, koho bych se na něj mohl zeptat, kdo by ho znal nějak blíž, takže je i pro mě víc literární postavou, než mým skutečným předkem. Bylo hezké s ním alespoň takto, prostřednictvím jeho textů, strávit nějaký čas.

Na propagácii tejto knihy si si dal skutočne záležať. Čitatelia majú na sociálnych sieťach možnosť vidieť strýkovu fotku, ale aj dom v ktorom býval. Si detailista?

Řekl bych, že jsem. Ve všem. I v psaní. A že to s detaily také přeháním. Právě v Legendách je možná detailů až moc. Vyžadují od čtenáře pozornost, která se jim ovšem vyplatí mnohdy až po přečtení padesáti stránek. Věřím ale, že když se tak stane, pocítí velkou radost, když dílky skládačky zapadnou do sebe.

Prípady Y nie sú tvojím prvým detektívnym dielkom. Ak si dobre pamätám, za istú poviedku si získal aj ocenenie v súťaži. Pochváľ sa nám…

Případ Y(psilon) existoval ještě před zmíněnou povídkou. Ale do soutěže Česká lupa jsem napsal krátký příběh Smrt na ostrově, který nakonec vyhrál. Jak je u mě zvykem, je to příběh, ve kterém hrají roli knihy. Manželský pár je na dovolené, ona je velká knihomolka, milovnice detektivek. V hotelu potkají jejího oblíbeného spisovatele, dají se s ním do řeči, ale druhého dne ho najdou mrtvého. Nidko si s případem neví rady, jen naše knihomolka má celkem rychle jasno. Ústřední dvojice se mi psala tak dobře, že pořád uvažuji nad tím, že bych jim možná přimyslel ještě další případy.

Čo sa ti píše lepšie, detektívka či fantasy?

Odpovím trochu opačně: nejhůř se píše detektivka. Jsem odkojený Agathou Christie, tedy jen obrazně. To znamená, že mám zcela jasnou představu o tom, jak má detektivka vypadat, co musí obsahovat. Jsou prý autoři, kteří tento typ textu tvoří, ale ještě v půlce nemají jasno, kdo je vrah. To je pro mě nemožné. Musím znát motiv, stopy, které k němu povedou, ale také musím vymyslet maskování, další podezřelé a jejich motivy, rozplánovat, kdy v příběhu co prozradím, a všechno to zapést do výsledného příběhu. To vyžaduje celkem pevnou kostru a mě psaní podle osnovy velmi nebaví. Takže fantasy či horor je naprostá hračka.

Je viditeľná nejaká zmena oproti knižnému trhu a čitateľskému vkusu teraz a pred rokmi, keď si začínal ako kníhkupec?

V tomto ohledu bývám dost pesimistický a říkám ano. Podle mého dnes běžně čtenáři nechtějí nic náročného. Vadí jim tlusté knihy, vadí jim trocha experimentování. Mají rádi jednu dvě šablony, v jejichž mantinelech se asi cítí bezpečně. Vynalezli jsme si Instagram a další takové hračky, které nám, zdá se, zkazily vkus i soustředění. Automaticky se to propisuje do literatury a dalších uměleckých odvětví. Slyšel jsem například, že dnes v současné hudbě už nefunguje kasická skladba sloka/refrén, ale musí se začít refrénem, aby vůbec posluchači u písničky zůstali. Alespoň déle než tři vteřiny. Není to smutné? Kde je objevování? Pronikání pod svrchní vrstvu?

Na Instagrame si dlhú dobu viedol svoju skupinku čitateliek s názvom Klasikomilové. Aký máš vzťah ku klasickej literatúre?

Samozřejmě velmi kladný. Cesty, kterými dnes jdeme, nám vyšlapali jiní. Pokusy, omyly, úspěchy i prohrami. Je to přebohatý svět fantazie, úžasného jazyka, hravosti a vynalézavosti. Obávám se, že v dnešní době svou uspěchaností nesaháme dávným mistrům po kotníky. Jako autoři, ale také jako čtenáři.

Musím… hoci to nie je o knihách. Čo tvoj vzťah ku klasickej hudbe?

Je víc než vřelý. Hudba je pro mě možná o stupeň výš, než literatura. Nevím, kde se tenhle vztah vzal, proč mi nestačí současná popina, nebo jiný druh hudby. Já zkrátka potřebuji zvuk celého orchestru. Všechny jeho barvy. Patrně si jen fandím, ale myslím, že v mém psaní kus hudby je. I operního světa. Velká gesta, gradace, finále, během něhož tympán duní sálem a činel rozechvívá vzduch. Člověk téměř ani nedýchá, když padá opona. Show skončila, ale duše se ještě chvěje poslední větou příběhu.

Premýšľal si niekedy, že by si napísal aj niečo romatické?

Nepřemýšlel. Myslím, že bych to neuměl. A asi by mě to ani nebavilo. Ovšem nejednou jsem si říkal, že bych mohl zkusit napsat parodii na tento žánr. Směšné by bylo, kdyby ho čtenářky braly zcela vážně. Ale teď vážně: Často ve svých příbězích stavím do popředí ženy. To ony jsou moje hlavní hrdinky. A nejedná se o žádné puťky, které by seděly v koutě. Takže si myslím, že by se moje texty čtenářkám tak jako tak líbit mohly.

Na záver klasická otázka. Prípady Y sú hotové, tlačia sa. Chystáš pre nás niečo nové a o čom to bude?

V tuto chvíli jsem ve fázi zadělávání nové knihy, kterou v sobě nechávám zrát. V září mám docela dost povinností a nechci se jimi nechat rušit. Tak si tak v sobě hýčkám nápad na novou knížku a doufám, že na přelomu září a října se na to vrhnu. Kdybych měl štěstí, zase bude za tři týdny hotová. To by se mi líbilo.

Za rozhovor ďakujem Oldřichovi Suchému a za celú redakciu webu mu prajem veľa skvelých nápadov a množstvo nových vydaných kníh, ktorými nám, čitateľom, spraví obrovskú radosť.

Ena

Líbil se vám článek? Sdílejte ho dál.

Facebook (otevře nové okno) X / Twitter (otevře nové okno)

Pro Instagram otevřete nabídku sdílení, pokud jej vaše zařízení nabízí, nebo zkopírujte odkaz a vložte jej do nálepky Odkaz ve Story.

E
Redakce Fantasy Planet

ENA

Mohlo by vás zajímat

Všechny články »

Zapojte se do diskuse

Vaše jméno, e-mail a IP adresa budou zpracovány výhradně pro účely správy komentářů a ochrany před spamem (Cloudflare Turnstile) Zásady ochrany osobních údajů.