Blade Runner 2049, aneb nekromancie v Hollywoodu
Říká se, že násilí nikdy nic neřeší. Zda to platí ve světě, je diskutabilní, ale ve světě filmů to pravda je. Velká studia si usmyslela, že nejlepší strategií, jak vydělat peníze, je oživovat staré legendy.

Disney to dokázal se Star Wars, Warner Bros navázali na Pottera s Fantastickými zvířaty, nebo i Creedem, nepřímým pokračováním posledního Rockyho. Mezitím bohužel zapomínají na ty nepovedené, jako jsou Vetřelec: Covenant, či remake Sedmi statečných, Mumie a podivnosti jako Terminátor Genysis a Vetřelec vs. Predátor 1 a 2. Proto je oznámení takového oživování klasiky vždy rozporuplné. Nebylo tomu jinak u Blade Runnera. Avšak když bylo řečeno, že do křesla režiséra neusedne nikdo jiný než Denis Villeneuve, tvůrce Příchozích a Sicaria, dodalo to naději, že se to povede.
I přes úvodní nadšení trailer klamal. Blade Runner 2049 se nepovedl. V jedné chvíli je vidět snaha mít atmosféru jedničky, kterou záhy zhatí úplný opak. Herci neurazí, ale není to žádná sláva, a příběhu nechybí málo do toho stát se šestákovým.
Zatímco Ridley Scott natočil Blade Runnera jako komorní, cyberpunk-noir temnou detektivku, kde neustále prší, vše je špinavé a nikdo není kladný, Villeneuve vyrazil opačným směrem. Nejenže jsou zcela jasně vyznačení kladní a záporní, ale zmizela i temná atmosféra a zůstal jen průměrný cyberpunk. Nebýt to pokračování famózní jedničky, zasloužil by režisér pochvalu.
Tak zaprvé. Skoro celý svět se změnil. Tyrell vystřídal Wallace, Deckard ustoupil „K“, Rachel nahradila Joi a tmavé uličky zmizely, aby mohlo oko spočinout na velkolepých záběrech všeho možného.
Chyb je ve druhém dílu víc než kladů. Atmosféra chybí, Gosling nehraje kdovíjak, Deckard se jen mihne, noví replikanti stojí za houby, příběh až k breku. Z kladů je třeba vypíchnout dech beroucí kompozice, kulisy, barvy a celkově vizuální stylizaci. Jednoduchá hudba plná charakteristických bubnů, zvuků syntetyzátoru a Zimmerovského hučení, která zvlášť v Dolby Atmos působí hodně silně.
Obsazení je rozporuplné. Robin Wright je klasicky vynikající, Ana de Armas vypadá moc pěkně, ale to je asi vše, Dave Bautista předvedl svůj asi nejlepší výkon (z velké části, protože je krátký), Sylvia Hoeks se drží na úrovni snesitelnosti a občas i nepůsobí moc toporně, Jared Leto trpí tragickou nevyužitostí a nakonec Mackenzie Davis, která je krásná, avšak i zvládá hereckou část. Pochválit je třeba taky neuvěřitelně zdařilé omlazení Sean Young.

Dialogy a celkově scénář jsou ještě rozporuplnější než herci. Rozhodně nečekejte něco na úrovni geniálních monologů Rutgera Hauera, či přirozené neodolatelnosti Rachel, natož Fordova antihrdiny. Některé repliky jsou, jako by je napsalo dítě ve třetí třídě; jako když např. „suverénní“ replikantka prohlásí „Jsem nejlepší.“ s něčím, o čem si myslí, že je výraz Clinta Eastwooda poté, co vyhraje duel, avšak vypadá to jako šilhající rádoby ďábelský Rupert Grint. Stejně jako nesmyslně upravené a repetitivní otázky Voight-Kampffova testu. Jako další, ale ne poslední, zmíním příběh samotný, a ano, spoiler. Co kdyby měl replikant dítě? To samotné nezní tak hloupě, avšak to, co z toho udělali, je vrchol banality. Zlá nadnárodní korporace hledá dítě kvůli zisku, zatímco „K“ hledá odpověď na otázku, zda to není on, načež pak zjistí, že dítě je schované a mezitím, co rostlo, zformovali replikanti odboj a mají v plánu zahájit revoluci, tedy si vybojovat svobodu. Levný zvrat, a ještě horší vyvrcholení, kdy „K“ (asi) položí život proto, aby Deckard mohl přežít, nevyzradit na mučidlech informace o své dceři s Rachel a poznat ji.
Člověka až bolí u srdce, když vidí tolik schopností, kterými Villneuve bez pochyby oplývá, promarněných na slaboduchou kravinu. Vždyť kdyby si s příběhem dal opravdu práci a místo velkolepých scén zapracoval na těch malých komorních. Stačilo by už jen zaměnit Goslinga za někoho lepšího a společně s již perfektní hudbou by vzniklo důstojné pokračování kultovní sci-fi. Bohužel tyto naděje zůstanou nenaplněny. A tak zatímco hamižnost Sony dá vzniknout dalším dílům, stane se Blade Runner další znásilněnou klasikou.
Denis Villeneuve: Blade Runner 2049
Místo a rok výroby: USA/ Velká Británie/ Kanada, 2017
Česká premiéra: 5.10.2017
Stopáž: 163 min
Hrají: Ryan Gosling, Harrison Ford, Sylvia Hoeks, Ana de Armas, Robin Wright, Jared Leto, Dave Bautista, Carla Juri, Mackenzie Davis



Jak milovník Transformers a Harryho Pottera může z vážnou tváří posuzovat kvality příběhu jakéhokoliv filmu mi zůstává záhadou. Příšerná a úplně bezcenná recenze.
Mne původní Blade Runner nikdy moc nebral. Má sice hloubku a atmosférické scény, ale postrádá funkční dobrodružný příběh jako další vrstvu – což taky zapříčinilo mizerný úspěch v kinech.
Tohle sice nemá moc velkou hloubku, ale zase to jako dobrodružný příběh funguje, byť musíte být fandy „Tenkrát na západě“. Když se přidá skvělý vizuál, rozhodně jsem se bavil víc jak třeba u SW VII. Takže za mně nula od nuly pojde. I když ten původní film zůstává originál každým coulem.
Obrovskou chybou recenze je, že doslova každý prd vztahuje k tomu prvnímu filmu. K nemá a nikdy neměl být jako Deckard, žádná z postav neměla být přirozeně neodolatelná, hláška Luv nesoupeří s Eastwoodem ale demonstruje specifickou vyšinutost oné replikantky atd. A důvody K k závěrečnému boji mají přece jen trochu víc vrstev, než aby se nad tím dalo trpně ušklíbat jako nad naprostou pitomostí(ta smrt bylo ale zbytečné tlačení na pilu)
Kdo chce vidět Blade Runner z roku 1982, tak si ho snad pustí, ne?
To: Martin Jandejsek
To, že se díváte na ten či onen film je sice fajn, ale se svou „slaboduchou kravinou“ si nemáte s YouPLEBem až tak moc, co vyčítat. Zvlášť když vidím kolik znaků jste něho vystřílel, je to IMO víc o egu než o znalosti filmů.
Finální zvrat?? Od cca 1/3 filmu se mluví o tom, že se hraje o emancipaci té umělé rasy a K má celkem zvládnutý vývoj. Sice chápu že po všech těch Hunger games a jiných vypalovačkách je jeden na revoluce trochu alergický, ale tohle není taková ta profláklá revoluce ve stylu Equilibrum nebo V.
Tohle je o dost osobnější a vlastně vůbec není jasné, jestli díky činům K nějaká revoluce fakt nastane a jestli je závislá na existenci Stelline, či zda je jen symbol. Vyprávění v tom konci chvílemi dost selhává, ale záměr je tam vidět dobře.
Samozřejmě, že můžete vyjádřit svůj názor. Akorát, že to platí i recipročně. Ostatní mohou vyjádřit svůj názor na vaši produkci.
Zkoušet to přes osobní narážku nebylo zrovna OK, ale popravdě ten text nedává moc prostoru k polemice, většina závěrů je tam totiž vyargumentovaná jen těsně nad úrovní „protože bagr“. Tak vás s tím někdo nezdvořile poslal do háje, zřejmě protože považoval tu četbu za ztrátu času. Inu aj recenzent nese kůži na trh.
Dobrá recenze. Původní Blade Runner je skvělé atmosférické dílo, dvojka se jí ani nepřiblížila, zůstal jen výborný vizuál, který ovšem v roce 2017 beru jako samozřejmost. A přehrávající samožér Jared Leto je opět žalostný.
Blade RUnner 1982 je tak zvláštní film, že ani sám režisér si není jistý, co v něm vlastně je. A právě proto, že ten skvělý výsledek se povedlo dosáhnout nejen umem tvůrců ale i souhrou okolností, je dost těžké ho dorovnat. Podstatný problém je, že recenze či kritika nemá vypadat jako post do fóra(jakkoli chytrý a vtipný). Recenzent by měl vidět z více úhlů, než běžný divák.
A co je na tý recenzi špatně? Sice jsem ten film neviděl, ale z recenze jsem pochopil, že je to popcornovej vizuál – ber nebo nech bejt. A napsané je to čtivě a svižně. Tak o co jde?
A proč by „milovník Transformers a Harryho Pottera“ nemohl hodnotit kvalitu příběhu stejného popcornového vizuálu?
Zdar, jak jsem psal , je to prostě post do diskuse na CSFD a jako samostatný útvar se to čte fajn. Ale recenze by se měly věnovat tomu, co ve filmu je a až v další řadě tomu, co tam není a teprve nakonec, tomu co by tam recenzent chtěl mít. Pokud navíc někdo jako já nemá ten první film v top ten, ta zaujatost z toho razí jako kráva.
to dva mraky: Nevím, hádat se nebudu, ale mně to přijde jako recenze v pohodě. Recenzenta film nenadchl a píše, podle mého dostatečně jasně, proč. Píše to čtivě a není to žádný nudný výčet obsažených (či neobsažených) prvků. Ale já dávám přednost vtipně a svižně napsané recenzi. Stejně jedinej názor si na tu knihu, film, hru udělám, až když si ji sám přečtu, uvidím, nebo zahraju. Takže recenzi mimo odborný tisk, čtu hlavně pro zábavu, než pro poučení. (Odborná recenze v odborném periodiku je samozřejmě něco úplně jiného. Ale tohle tady odborné periodikum fakt není. 🙂 )
No tak tady se neshodneme, takový paskvil by neměl viset ani tady, bez ohledu na to jak je to jinak super slohovka.
to dva mraky: … va bene… neshodneme se, ale to nám nemusí kazit radost. Navrhuji dále v recenzování zmíněné recenze nepokračovat, neboť já evidentně nemám už co říct a ty bys mohl mít pravdu…
🙂