Domů›Recenze›O PSANÍ – King Stephen
Recenze

O PSANÍ – King Stephen

První nebeletristická kniha od mistra hororu v češtině. Nemusíte mít ale obavy. Je to fantastické čtení. King je King.

King Stephen - O PSANÍ

S knížkou „O psaní“ to vypadalo jako s „Kuchařkou Nero Wolfa“. Mnoho příznivců detektiva Nero Wolfa od Rex Stouta netrpělivě čeká na každý další příběh, ale kuchařka? Ta kniha moc nadšení u fanoušků nesklidila. „My chceme další brilantní mord, ne jak si Nero vaří vajíčka se slaninou!“. A tak to bylo i s Kingovou „O psaní“. Jeho velká čtenářská obec v naší zemičce dychtivě čeká na nový hororový nářez, ale : „..k čemu nám bude jeho naučná publikace o tvůrčím psaní?“. Tak to byly první dojmy lidí z mého okolí, fanoušků mistra hororu. Ale jak se říká: „Chyba lávky, přátelé“.

Kniha není suchopárná učebnice pro středoškoláky s literárními ambicemi. Přečtete ji stejně rychle a napjatě jako jakýkoliv jeho román či povídku. „O psaní“ můžeme rozdělit na dvě hlavní kapitoly. První nazval „Cévéčko“ a jde o jeho vzpomínky od dětství až po dnešek. Nejde ovšem o nějaký chronologický soupis životopisných dat, který se podává k žádosti o zaměstnání. Je to vyprávění, kde se hlavní hrdina jmenuje třeba Steve, malý kluk prožívající neuvěřitelné příběhy, mající neustálou potřebu si je zapisovat a vymýšlet si další příběhy. Sledujeme jeho osudy od dětství před pubertu, dospělost až do dneška. Vydělává si nejprve pár dolarů, pak 2.500 , za rok na to 400.000 dolarů a dnes je multimilionář. To tak ve zkratce.

Dozvíte se mnoho zajímavých skutečností, které třeba nikdy nezveřejnil, nebo jste neslyšeli. Vyznává se ze svých světlých i temných stránek života. Využil svého vypravěčského talentu a opravdu v momentě, kdy se máte smát , se smějete, když máte brečet nad jeho štěstím,tak (možná) zabrečíte (já jsem to prožil v kapitole, kde vydělal 400.000 doláčů). Je až k neuvěření, kolik jeho příběhů má základ v jeho životních zážitcích. Co kapitola, to jedno jeho dílo. Litoval jsem, že to končí na straně 79.

Z druhé části s názvem „O psaní“ jsem měl trochu strach. „Teď končí sranda a začne nuda“ běželo mi hlavou.
„Chyba lávky“.
Životopisné vyprávění neskončilo, pouze bylo okořeněno o zajímavé postřehy a rady pro začínající literáty. Každá kapitola v této části je o jedné důležité poučce. Ta nejdůležitější je :„ Hodně, ale hodně číst. Hodně, ale hodně psát. O čemkoliv“. Jestli nemáte čas na čtení, nemůžete mít čas na psaní. Těch rad je opravdu MNOHO. I když nemám žádné spisovatelské ambice (čeština v mé hlavě prožívá utrpení Židů v koncentračních táborech za války a náměty žádné ), stejně jsem ji přečetl na jeden zátah. Je plná krásných zážitků z jeho života a hlavně, Stephen King je OPRAVDOVÝ spisovatel, který prostě umí psát o čemkoliv. Možná některým z vás sebere odvahu psát, ale s tím se musíte smířit.

A teď k redakční práci. Překlad? Připadá mi dobrý, ale neznám originál. Jedinou výtkou mám k překladům citovaných děl. Proč překladatel nepoužil české výrazy, pod kterými byly u nás vydány? Česky vyšly novely „Tělo“ a „Nadaný žák“, ne „Tělo“ a „Schopný žák“. Tiskárny bych se zeptal, proč použila tak tvrdý papír na stránky…

Ukončil bych tuto recenzi citátem z knihy. „Psaní je magie, je to živá voda právě tak jako kterékoliv jiné tvůrčí umění. Voda nic nestojí. Tak ji pijte. Pijte a buďte naplněni.“

Líbil se vám článek? Sdílejte ho dál.

Facebook (otevře nové okno) X / Twitter (otevře nové okno)

Pro Instagram otevřete nabídku sdílení, pokud jej vaše zařízení nabízí, nebo zkopírujte odkaz a vložte jej do nálepky Odkaz ve Story.

B
Redakce Fantasy Planet

BoboKing

Mohlo by vás zajímat

Všechny články »

Zapojte se do diskuse

Vaše jméno, e-mail a IP adresa budou zpracovány výhradně pro účely správy komentářů a ochrany před spamem (Cloudflare Turnstile) Zásady ochrany osobních údajů.


  1. JP
    Jiří Popiolek před 25 roky

    Redakční práce
    Redakční práce je jedním slovem ubohá. Jak může někdo nebeletristickou práci o literatuře pustit v takovémhle stavu! Netušil jsem, že u pana Dobrovského dělají korektory lidé, kteří nechodili na střední školu. Nejde jen o Nadaného žáka, co takhle Ponurý dům Charlese Dickense (dle korektorky a překladatelky Mrtvý dům), Jako zabít ptáčka, který napsala ŽENA Harper Lee, ne muž atd. Z takovéhle fušeřiny je člověku smutno.

  2. JJ
    Jan Vaněk jr. před 25 roky

    Re: Redakční práce
    A taky prý paní Pekárková v Americe stačila zapomenout (pokud to nepustila z hlavy už ve škole), že souvětí jsou sou- a podřadná, ne -ící.

  3. JP
    Jiří Popiolek před 25 roky

    Redakční práce podruhé
    Přidám ještě dvě perličky, které svědčí o naprosté nevzdělanosti (možná imaginárních) korektorů a korektorek pana Dobrovského. Podle paní Pekárkové jsou Evan Hunter a Ed McBain dvě osoby. A časopis Černá maska, do kterého Raymond Chandler přispíval, prý Chandler napsal (o tom, že Chandlerova prvotina o Marlowovi už několikrát vyšla pod názvem Hluboký spánek a ne Velký spánek ani nemluvě). Ale toho by bylo víc. Přečtu tu knihu znovu a rozeberu vše v recenzi. Za jedno odpoledne mi to stojí.

  4. P
    paldi před 25 roky

    o nazvech
    zde bych se ovsem priklonil k uvadeni nazvu v origivalu, protoze pokud nekdo prelozi Chandleruv Big Sleep jako „hluboky spanek“ – zcela jiste nazev pekne uhladi a pocesti, nicmene uz to znamena neco jineho – nehlede na to, ze ne vsechny nazvy ci preklady jsou korektne a ridit se potom podle jednoho blbce, ktery to TEHDA prelozil tak a tak je, dle meho nazoru, zcela matouci /budis zarivym prikladem preklady nazvu nekterych filmu na tv Nova/

  5. JP
    Jiří Popiolek před 25 roky

    Re: o nazvech
    Jasně, u méně známých knih nejsem proti uvádění originálů, ale konkrétně Hluboký spánek je v češtině už tak zažitý název, že nevidím sebemenší důvod jej měnit (navíc je to pro méně znalé pak mírně matoucí). Podobné je to třeba i s Hugovými Bídníky alias Ubožáky.
    Řešením by možná bylo uvádět v knize jak originál, tak název českého překladu. U nebeletristických knih by to bylo minimálně žádoucí, to by ovšem nesměl být pan Dobrovský pouze továrna na peníze, ale také zodpovědný nakladatel, který má zájem vyrobit kvalitní zboží.

  6. JJ
    Jan Vaněk jr. před 25 roky

    Re: Re: o nazvech
    Tak nějak. Knížky nejsou filmy, obvykle je překládají (aspoň ty významné a klasické) lidé, kteří mají k takovým změnám dobrý důvod (zrovna Jungwirth si žádné invektivy, ani naznačované, nezaslouží) a zůstanou v kulturním kontextu déle i hlouběji: kromě Bídníků viz třeba Vojna a mír, Červený a černý a další, na které si zrovna nevzpomínám, ale našly by se v každém pojednání o překladu. U odkazů na přeložené knihy je jen přirozené uvádět českou podobu názvů, originál mi víc chybí u těch, co česky nevyšly, zvlášť proto, že i při doslovnosti pí Pekárkové jí nelze úplně věřit (Frodo se nemůže vrátit z „Šerých nebes“!!!). Ovšem to je pořád na jejím překladu to nejmenší.

    Pro Paldiho: To je za krátkou dobu už podruhé, co vidím Slováka přispívat na diskusní fóra v *.cz česky (po Pišťankovi na Inzinu).
    Nič proti tomu, ja by som po slovensky tak dobre nevedel (i když slovenští fanové samozřejmě budou z četby znát češtinu lépe než naopak (i když to je spíš náš prohřešek než vaše „zvýhodnění“ (i když pořád to snad není tak zlé, aby běžné publikum mělo problémy s chápáním, které by z toho činily víc nutnost než výstřednost))), ale budiž se píše se ž, nemluvě o tom, že by tu spíš asi byl na místě plurál, tedy buďtež (ne „budižte“, i když to tvrdí Neff).

  7. P
    paldi před 25 roky

    o pluralu
    urcite mas pravdu a – to budi“s“ je hruba chyba. prominte mi vsichni cesi, ktere jsem tim nejak urazil. (nicmene, ti kdo me znaji vedi, ze bych podobnou chybu udelal klido-pido i v sl. /sad but true/) – ale v otazce pluralu nesouhlasim, nebot „budiz“ se vstahuje k subst. v sing. „prikladem“

    ne?

    a jinak: uz jsem tu knihu precetl, a preklad je strasne spatny… („pelmelek“ me rvalo plice z tela)

  8. JJ
    Jan Vaněk jr. před 25 roky

    OT Re: o pluralu
    Nojo, jenže NÁZVY některých filmů. Je to vlastně (tuším, p. Popiolek mě případně opraví) rozkazovací způsob: „názvy, buďte příkladem!“