Svým životním dílem Mlhy Avalonu, které po právu mnoho lidí řadí mezi absolutní vrcholy fantasy, udělala M. Z. Bradleyová díru do světa. Legenda o Artušovi zde byla pojata netradičně, trochu feministicky, a svým zvláštním stylem vyprávění se tato kniha zalíbila tisícům lidí. Na Paní z Avalonu jsem proto byl opravdu zvědavý a hned na úvod přiznávám, že zklamán rozhodně nejsem. Tento o hodně útlejší, na tři části rozdělený román časově Mlhám Avalonu předchází – první část se odehrává v době těsně před stavbou Hadriánova valu, tj. počátkem druhého stol., druhá část ještě o století a půl déle a konečně třetí je situována těsně před děj již zmiňovaných Mlh Avalonu.
Všechny tři části jsou propojeny několika opakujícími se motivy, přičemž hlavním z nich je pokaždé objevení hrdiny (bojovníka, císaře, knížete), který přísahá chránit válkami zmítanou Británii za každou cenu, nejprve proti Římanům a potom, s Římany po boku, proti nebezpečí ještě horšímu: Sasům. Důležitou myšlenkou je reinkarnace, neboť tento bojovník je v průběhu věků vlastně vždy vtělením Gawena, prvního z nich. Této postavě je v každé části po boku jeho femme fatale, kterou je v prvním případě Sianna a v následujících dvou povídkách také její inkarnace. Dalšími myšlenkami, se kterými Bradleyová pracuje, jsou motivy tragické lásky, která pokaždé končí stejně nešťastně, věčné lásky, věčného života a další, stejně atraktivní. Druhým, neméně důležitým bojem Britů, představovaných Avalonem a jeho kněžkami a druidy, je náboženství – zatímco jejich víra v Bohyni je Římany víceméně tolerována, křesťané ji, až na vzácné výjimky, odsuzují a perzekuují. Křesťanští kněží té doby jsou buď příliš zaslepení, nebo církev bezostyšně využívají jako prostředek moci, a těch několik málo tolerantních a „volnomyšlenkářských“ je zbytkem zadupáno do země.
Z knihy na Vás dýchne atmosféra tajemna, nadpřirozena, beznaděje, když vidíte zoufalý boj, předem odsouzený k neúspěchu, ale naopak i naděje, ač se jedná o naději neúplnou, poloviční, takovou, jakou kněžky pociťují při zahalení Avalonu do mlh, smrti hrdiny s příslibem, že přinese Británii dobro nebo po velikém vítězství nad Sasy a následujícím zjištění, že pro sebe získali pět let, než přijde mnohem horší útok…
Paní z Avalonu nebude vyhovovat každému. Nejen pro svůj obsah, ale i pro jeho podání: příběh je vyprávěn zvolna, místy velmi poeticky, místy střízlivěji, vyznavače heroic fantasy však určitě není s to uspokojit. Kdo našel v předchozím počinu Knižního klubu od této autorky zalíbení, nemusí ani chvilku váhat. Komu se líbí dlouhé, emotivní příběhy ze starých časů, tomu se Paní z Avalonu líbit bude. Ostatní nechť si od hodnocení odečtou X bodů a po knize ať raději nesahají. A pro Vás „Avalon pozitivní“ mám na závěr dobrou zprávu: Knižní klub hodlá v této kouzelné sérii pokračovat, doufejme, že se Kněžky z Avalonu dočkáme již brzy.



Jen bych chtěla upozornit příznivce této ságy, že před lety vyšel „první“ nebo „nultý“, jak chcete, díl pod názvem Lesy Albionu. Vydalo jej nakladatelství Deus, u roku si nejsem jistá. Odehrává se v Lesním domě a mapuje milostný příběh římského občana a keltské drusady (kněžky).