Patnácté číslo Crwe je pravděpodobně letošní poslední publikací stejnojmenného nakladatelství. Pro každého bublinofila to bylo období úspěšné. Dočkali jsme se experimentů, pokračování zaběhnutých sérií i zásadních děl jako jsou Watchmen/ Strážci. V blízké době by pak měla následovat další „moorovka“ V jako Vendeta, která letošní komiksový rok uzavře. Pusťme se tedy s vervou do nejnovější Crwe a těšme se na příští, komiksově minimálně stejně štědrý rok. Pokud nám někteří vydavatelé vyjdou vstříc jako v případě minulých ročníků, můžete se těšit na podrobný článek, mapující jejich plány do budoucna.
Komiksy v nejnovější Crwi² jsou tři a zastupují všechny úrovně kvality- mizerný scénář s líbivou kresbou, dobrý příběh i kresbu a naprosto špičkové spojení obou hlavních komiksových ingrediencí. Jednoduše Deathblow, Human Target a Blacksad.
Prvně jmenovaný se dá s klidem odložit do kolonky: „Přečíst v případě největší nouze“. Deathblow je nudný, nic neříkající a od plevelu ho dělí jen líbivá kresba a zajímavý koloring. Je tak o ničem, že se popisem děje nebudeme zdržovat, ještě bych vám náhodou mohl prozradit něco nechtěného.:-) Samozřejmě netvrdím, že uspokojen nebude nikdo. Tyhle kraťasy se nemůžou brát nějak vážně, prostě líbí/nelíbí.
Human Target od dua Peter Milligan/ Cliff Chiang je příjemným osvěžením. Komiksy podobného ražení se u nás moc často nevidí a pokud se vám zalíbili třeba 100 Bullets, přivítáte i „Pětidenní milost“. Série Human Target je o muži, který dokáže bez problému změnit svou identitu. Je pravda, že někdy si dopomůže plastickou operací, ale kopie je vždy k nerozeznání od originálu. Tentokrát hlavního hrdinu seriálu Christophera Chance požádá o pomoc starý známý, který shodou okolností utekl z vězení a chce si užít pár dní volna… Více nebudu prozrazovat, komiks je originální, vypointovaný a k jeho pochopení nemusíte znát reálie řady. Milliganovy dialogy jsou tak sympaticky všední, mluva přímo ze života a odbarvená Chiangova kresba paradoxně pěkně podbarvuje atmosféru.
Blacksad vytahuje patnáctou Crew vysoko nad průměrnou laťku a mně samotnému dovoluje konečně se trochu rozepsat.
V první části drsného pod-zimního příběhu jsme se svižně ponořili na území Čáry, městského slumu, sociálně zničeného válkou a nekončícím rasistickým bojem mezi gangem Černých spárů a v nacismem inspirovaným hnutím Arktický národ. Detektiv John Blacksad je povolán k případu, který by mohl být spáchán kteroukoli soupeřící stranou, a sice únosu malé holčičky. Nic není tak černobílé, jak se může na první pohled zdát, tohle je noir, nebere si servítky a klubko zápletky je řádně zašmodrchané. Kdo jiný by ho potom měl rozmotat než panter John Blacksad…
Druhá část jasně dokázala, že album Národ ledu se svému předchůdci vyrovná a v mnoha ohledech i předčí. Juan D. Canales nechává postavy umírat jako na běžícím pásu, klade čtenáři do cesty stále nové nástrahy, ale nezapomíná jemným humorem příběh odlehčit a připsat si tak další kladné body. Vytvořil polytematický komiks (Nacismus, ku-klux klan, ale i zrada, pomsta, láska, nenávist a zadostiučinění. Zkrátka všechno, co lze od tak monumentální detektivky očekávat.), který těží z minimálního počtu stran maximum a mnoha okecávačům uděluje lekci z produktivity. Hbité dialogy, plné důvtipných slovních hříček a břitkého vtipu, udržují čtenářovy oči přikované k stránkám od prvního do posledního listu.
Stejně jako malba Juanja Guarnida. Už jsem se nad ní rozplýval mockrát, tak snad jen zopakuji, že je to něco úžasného a dodám, že „obřad“ v tovární hale je dechberoucí. Nejen skvělým stínováním a prací s barvami, ale hlavně energií, která z nezapomenutelné scény sálá. Důležitou součástí jsou i různé rasistické nápisy nebo titulky novin. Je tedy dobře, že byly všechny kvalitně převedeny do češtiny.
Publicistika nabízí obvyklou várku článků, z nichž bych rád vypíchl ten o připravovaném projektu dua Kopřiva/Grus s názvem Nitro těžkne glycerínem. Ze vzájemného rozhovoru tvůrců se dovíte lautr exkrement, ale budete se bavit hláškami Kopřivy a vynikajícími malbami Gruse. Za zmínku stojí i prokecnutí Jirky Pavlovského ohledně možného vydání O půlnoci zemřu od Kyla „Show kovboje Wallyho“ Bakera. Skvělý způsob, jak na sebe ušít bič.:-)
Suma sumárum: V patnácté Crwi je Blacksad. Co víc byste už chtěli?



Blacksad stačí:-) Jen ta jeho první část měla mnohem lepší atmosféru zatímco tato je hodně akční a tím i čtenářsky kratší.