Do třetice se ocitáme na planetě Valdenii, kde s děsivými domorodci bojuje o přežití lidská civilizace. Plukovník Andrew Keane od 35. mainského se po posledním nájezdu merkijské hordy snaží zabezpečit hranice území obývaného Rusy. Výroba zbraní a budování pohraničního opevnění vyčerpávají zemi, ale problémy se blíží mílovými kroky. Hordy lidožravých Merkiů získaly díky zrádcům a zajatcům moderní zbrojní technologie a s pomocí zapovězené techniky svých předků zkombinované s lidským důmyslem mají absolutní vzdušnou převahu. Jejich vzducholodě, poháněné zřejmě miniaturními jadernými reaktory, beztrestně brázdí vzduch nad ruským územím, bombardují a provádějí průzkum. Keanovi technici se snaží vedle vlastních vzducholodí vyvinout i nové zbrojní technologie, ale nedostává se jim času.
Merkijská horda uzavírá příměří s Batanžskou hordou a pod vedením qar qartha Jubadího útočí na ruskou enklávu. Ač je válka vedena zbraněmi z americké občanské války, její průběh připomíná spíše vybrané epizody z mnohem modernějšího konfliktu. Jubadí má Keana „přečteného“, disponuje stejnými zbraněmi, početnější armádou a absolutní vzdušnou převahou. Ruské jednotky jsou nuceny ustupovat, nebo jsou ničeny protivníkem. Boj o zachování lidské civilizace opět graduje. Jakou roli v něm sehraje bývalý merkijský „mazlíček“, který s hordou absolvoval okruh kolem Valdenie?
Třetí díl rozsáhlého cyklu se liší od obou předchozích částí. Je zde o poznání méně amerického vlastenectví (dostává se i na obdiv k ruskému lidu), válečná štěstěna přeje protivníkovi a operace probíhají spíše v duchu prvních let Druhé světové války – vzdušná převaha, údery na křídlech, obcházení opevněných pásem, více či méně zdařilé ústupy. Kdyby Merkiové měli tanky a pár stuk, mohla to být dokonalá kopie blitzkriegu čtyřicátého a jednačtyřicátého roku.
V rychlém spádu událostí je podstatně méně času na patos, jsou zde ale načrtnuty osudy některých důležitých postav, známých z předchozích dílů. Keanovy pochybnosti a ztráty zde kontrastují s pletichařením mezi špičkami Merkijské hordy, ke které se připojily i zbytky Tugarů pod vedením qar qartha Muzty. Zdá se ale, že vedle Jubadího hrají v příběhu hlavní roli též štítonoši Hulagar (Jubadího) a Tamuka (Vuky, syna Jubadího), kteří mají vedle role bodyguardů ještě důležitou úlohu poradců. Muzta se drží stranou, je terčem posměchu a přitom budí dojem, že hraje svou vlastní hru. Přes všechnu snahu autora ale nikdo z Merkijské hordy ani v tomto dílu nedisponuje charismatem tugarského válečníka Kubaty z první části cyklu.
Samozřejmě zde nechybí barvité popisy bitev i hrdinské scény přímo z bitevní vřavy, ale není jich zdaleka tolik a s přibývajícím množstvím ztrácejí na působivosti. Vojenské operace se odehrávají na širším prostoru a týl se také dožaduje pozornosti. Osudy jednotlivců zvolna ztrácejí na nosnosti a stávají se pouze střípky v rozsáhlé mozaice vyprávění.
Čtenářům se tedy dostává profesionálně napsaný příběh se všemi osvědčenými atributy tohoto specifického subžánru. Autor vytěžuje své znalosti historie, ale pomalu začíná nabírat inspiraci v modernějším období. Navíc je otázkou času, kdy v tomto cyklu donutí kočovnické hordy zjistit, že příchod nových technologií definitivně a s konečnou platností ukončil jejich kočování po způsobu Mongolů a připoutal je i s jejich oblíbenou potravou – lidmi – na jedno místo. Řešení problému není jen jedno a je otázkou, jak se s tím autor vyrovná.
Největším nedostatkem knihy je skutečnost, že příběh tentokrát není ukončen. Popisovaná válka se evidentně protáhne, ale v tomto stádiu rozpracovanosti nelze jednoznačně určit, na kolik dílů. Operace jsou rychlé, nelze očekávat tradiční řešení typu „generál mráz a generál bláto“. Předchozí díly končily finální bitvou, zde je ale otevřený konec a naprosto nepředvídatelný další průběh. Jaká bojiště či operace budou předlohou pro následující části cyklu? A kdy se jich dočkáme my, čtenáři?



Ja len dufam, ze na dalsie diely nebude treba cakat tak dlho, ako na ten posledny – tusim 4 roky…
ale neboj, těch zbylých dílů je tam asi tak 8
No 4×8 dilu je 32 let, to uz bych mohl bejt taky po smrti nez to doctu :-))