
Následoval Velmi Těžký Kvíz, týkající se hry Dragon Age. Za sebe musím prohlásit, že svůj název nenesl jen tak zbůhdarma, neboť jako pouhý sváteční hráč jsem si s některými otázkami naprosto nevěděl rady (zatímco někteří lidé kolem mě zaškrtávali ve svých papírech jako diví). Když jsem netušil, s kterou postavou v Dragon Age mohu zažít sex ve třech, smířil jsem se s tím, že dnes žádnou ze slíbených hodnotných cen nevyhraji, a přesunul se k jednomu z připravených počítačů, abych využil možnosti vyzkoušet si další hru od BioWare – Mass Effect.

Vrátil jsem se právě včas, abych stihl panelovou diskusi, trvající něco přes hodinu. Mezi účinkujícími se objevila i vycházející (či spíše už jasně zářící) hvězda české fantasy, spisovatel Martin D. Antonín, který je rovněž nadšeným hráčem Dragon Age. Bylo velmi zajímavé slyšet různé názory a připomínky přítomných fanoušků. Zaznělo i pár (zbožných) přání i hráčských nápadů, týkajících se toho, co by se dalo v dalších hrách od BioWare změnit či vylepšit – a kupodivu nešlo jen o míru násilí a sexu!

Dalším bodem programu již byla prezentace samotného datadisku Procitnutí. Dozvěděl jsem se několik zajímavých skutečností – děj by se měl točit kolem Zplozenců, kteří záhadným způsobem přežili i po smrti Arcidémona. Hrát bude možné za zbrusu novou postavu Šedého strážce ze sousední země Orlais, ale také za starého dobrého hrdinu, vypiplaného v původním Dragon Age, přičemž při importu se projeví všechny dopady ze základní hry (popravy, volba krále či královny aj.). Přibudou nové vlastnosti, specializace a předměty a očekávat lze samozřejmě i spletitý a propracovaný příběh, jak už je ostatně u her od BioWare zvykem.

Kdybych byl poslouchal dál, mohl jsem se toho dozvědět mnohem víc, ovšem tou dobou jsem už začínal dostávat pořádný hlad a také žízeň, což mě vedlo k opuštění prezentace a zvýšené konzumaci piva ve společnosti starých přátel i nových známých. Čas při příjemné konverzaci plynul rychle a téměř nepozorovaně. Středověká hostina se sice mírně zpozdila – venku už mezitím padla tma –, ale když jsme konečně zasedli ke stolu, opravdu to stálo za to. Tři rozmanité chody více než bohatě nasytily můj kručící žaludek a soudě podle pilného přežvykování ostatních jsem toho večera nebyl jediný, kdo měl důvod ke spokojenosti.

Hodování bylo právě v plném proudu, když se v krčmě začaly dít věci. Za doprovodu živé kapely spolu zkřížil meče pár podnapilých žoldnéřů, a jakmile bitka utichla a řinkot zbraní odezněl, vynořilo se několik vnadných dívčin, tančících kolem stolů a leckdy i přímo na nich. Přeplněným šenkem se též celou dobu proplétala kartářka, která hosty na požádání zasvěcovala do tajů jejich budoucnosti. A aby byla iluze středověku úplná, došlo později večer i na ohnivou show, kdy ztemnělou krčmou vířily plameny a zněla divoká, podmanivá hudba.

Přes počáteční skepsi musím uznat, že se akce opravdu vydařila. Co se mi na ní líbilo především, bylo ono přátelské a komorní prostředí, na jehož vytvoření se podíleli nejen pořadatelé a personál Anno Domini, ale také samotní návštěvníci. V krčmě bylo trochu těsno, notně hlučno a jaksepatří veselo; ke vzniku té správné středověké atmosféry pochopitelně přispělo i chutné jídlo a výborné pivo. Škoda, že kartářka byla doslova na roztrhání, a tak se na odhalení mé budoucnosti nedostalo. Myslím si ale, že alespoň jedna malá část věcí příštích se ten večer vyjasnila – datadisk Procitnutí si určitě zahraji, a nejen kvůli tomu, abych se za sebe při případném dalším Velmi Těžkém Kvízu nemusel stydět. A také se už napříště nebudu tolik děsit promo akcí.



škoda
Díky za reportáž, začíná mě mrzet, že jsem nešel. 🙂
Opakovat! :o)
Byl jsem tam a bylo to super. Zajímavý program, hezké prostředí, prostě pohoda. Chci to znovu!!!