Domů›Recenze›Král ve žlutém
Recenze

Král ve žlutém

Stačila drobná zmínka ve skvělém kriminálním seriálu z dílny HBO, aby se mnozí ptali: „Kdo je král ve žlutém?“ Na nově vzniklou poptávku obratně zareagovalo nakladatelství Argo a přineslo odpověď v podobě sbírky povídek Roberta W. Chamberse, původně vydané v roce 1895.

Král ve žlutém
Král ve žlutém
199255_big

Chambers, který je na rodokmenově-inspiračním stromě jakýmsi mezičlánkem mezi mistry žánru hororu – Edgarem Alanem Poeem a Howardem Phillipsem Lovecratem a na něhož odkazovali také E.R. Burroughs či detektivkář Raymond Chandler, by měl upoutat pozornost především čtenářů, kteří se pídí po historii jednotlivých žánrů.

Především první povídky knihy naznačují jasnou spojitost s velkým Lovecraftem. Jejich ústředním tématem je kniha Král ve žlutém, která v lidech rozeznívá struny jejich příčetnosti k prasknutí. O makabrózním obsahu tajemné knihy se však dozvídáme jen z útržků, které jsou součástí životních příběhů postav, jimž kniha zakalila mysl. Tyto povídky nejsou vyloženě hororové (ostatně, hned v úvodním Nápravci reputací se Chambers pouštěl i do vod sci-fi, když příběh zasadil do Spojených států 20. let 20. století), hrůza v nich je postavena na rychle se rozvíjejícím oboru své doby – psychologii, spíše než nadpřirozených děsech. Ovšem, nenechte se zmýlit – Král ve žlutém je koneckonců postavou, která je součástí lovecraftského mýtu Cthulhu.

Ve druhé polovině knihy ubývá temných tónů – přes příjemné romantické fantazie se Chambers dostává do fáze vzpomínání na nedávnou historii Paříže a osudy amerických studentů umění v ní. A jestliže úvodní třetina zabaví pátrače po kořenech, druhá v kontrastu s ní překvapí svou citlivostí, ta třetí… unudí. Pátrání po osudech studentů umění v pařížských školách a jejich bohémských životech nedisponuje jediným prvkem, který by je měl omilostnit před kritickým okem čtenáře – jejich příběhy jsou banální, jejich forma ničím výjimečná.

Upřímně, nebýt seriálu Temný případ, asi by se k nám jméno a dílo Roberta W. Chamberse, jednoho z inspiračních zdrojů velkého H.P. Lovecrafta, nedostalo. Přinejmenším pátrači po kořenech a historii žánrů by tedy měli mít radost. Sbírka se ovšem raným mistrům žánru (kromě Lovecrafta i Poea i třebas Ambrosi Bierceovi) ani zdaleka nerovná.

60 %
  • Robert W. Chambers: Král ve žlutém
  • Překlad: Petr Pálený
  • Vydalo: Argo, 2014
  • Počet stran: 224
  • Cena: 298 Kč

Líbil se vám článek? Sdílejte ho dál.

Facebook (otevře nové okno) X / Twitter (otevře nové okno)

Pro Instagram otevřete nabídku sdílení, pokud jej vaše zařízení nabízí, nebo zkopírujte odkaz a vložte jej do nálepky Odkaz ve Story.

JH
Redakce Fantasy Planet

Josef Horký

Mohlo by vás zajímat

Všechny články »

Diskuse · 7

Přidat komentář »

Zapojte se do diskuse

Vaše jméno, e-mail a IP adresa budou zpracovány výhradně pro účely správy komentářů a ochrany před spamem (Cloudflare Turnstile) Zásady ochrany osobních údajů.


  1. P
    Podchaljuzin před 12 roky

    Chyba. Chambersův Král ve žlutém není totéž co Lovecraftův Mnich se žlutou hedvábnou maskou.

  2. JH
    Josef H. před 12 roky

    Podchaljuzin
    Jestli, tak padá na mou hlavu. Někde jsem vyčetl, že Král ve žlutém je jakýsi avatar Hastura.

  3. P
    Podchaljuzin před 12 roky

    to Josef H
    To je ovšem spekulace, ne fakt.

  4. JH
    Josef H. před 12 roky

    Podchaljuzin
    Gut. Díky za doplnění.

  5. MB
    Michael Bronec před 12 roky

    Král ve žlutém hávu (rouše) je i dobrá povídka od Raymonda Chandlera.
    Sice to není fantastika, přesto by tento skvělý autor, který to uměl úžasně s jazykem i s budováním atmosféry, neměl uniknout Vaší pozornosti. Jeho Philip Marlowe je fakt působivá persóna!

  6. P
    Podchaljuzin před 12 roky

    to Michael Bronec
    Neunikl 🙂

  7. H
    het2 před 12 roky

    Podle stávající mytologie Cthulhu je skutečně Král ve žlutém avatarem Hastura, ale to je nejspíš konstrukce Augusta Derletha, či někoho z jeho okolí. Rozhodně nepochází od Lovecrafta natožpak od Chamberse, který když píše o Hasturu, má zcela nepochybně na mysli místo (používá ho ve stejných souvislostech jako Hyády, Aldebaran atd.).

    Jinak první čtyři povídky sbírky stojí určitě za přečtení – osobně se mi nejvíc líbí Ve dračím dvorci a Žluté znamení, ale i ty zbylé dvě jsou pořád dobré.