sci-fi
Kyborgovo jméno
Šlechta Vladimír
Druhá polovina třiadvacátého století, dvě stě let po Apokalypse. Po nekonečných válkách zavládlo Století míru – ale ne pro nás. My tři, Oggerd, Hal Hargo a moje maličkost, vandrujeme v Pustinách a zkoumáme střepy z Apokalypsy…
Tentokrát to měla být jen výpomoc. V troskách starého severského města jsme měli najít uprchlého vědátora. Jenže jsme se zapletli, jak se píše v těch milostných románech od Virginie Freylachové, do spiknutí, sahajícího až do nejvyšších kruhů. Brzy jsme dostali první ránu za uši…
Pak už to bylo jen horší. A horší.
- Autor
- Šlechta Vladimír
- Překlad
- -
- Nakladatel
- Brokilon
- Vyšlo
- 3. 4. 2014
- Počet stran
- 336
- Provedení
- brož.
- Obálka
- Michal Ivan
- ISBN
- 978-80-7456-201-3






isaac
“ Nové vydání „Kyborgova jména“ Vladimíra Šlechty (kompletně přepsaného, vylepšeného a převedeného z er-formy do ich-formy)“
To KarelC
Tak s ohledem na to, že Šlechta recykluje Šlechtu se proti tomu dá těžko něco rozumně namítat. Prostě po letech dostal chuť to napsat jinak. A tak jako asi věděl tenkrát co dělá…nebylo to vůbec špatný…tak není důvod nevěřit, že dnes tomu není jinak.
A tu poznámku na Kulhánka nějak nechápu vůbec.
Jo kdyby se jednalo o přepracování díla někoho jiného, tak by mi to divné přišlo taky…jenže to není tento případ.
Já bych to taky nedramatizoval. Primárním důvodem vydání je fakt, že kniha už je vyprodaná. Že s odstupem let se autor rozhodne text nějakých způsobem projít a revidovat, tak pokud to není nic dramatického a autor si soudě podle jiných prací drží svůj standard (ano, představa, že Kulhánek při své dnešní kondici přepíše Noční klub, by mě děsil – kdyby to nebylo tak, že pokud se to stane, budu to stejně ignorovat), tak nevidím důvod proč to řešit. Kolikrát třeba Fabian přepisoval Mariňáky? Kolikrát zasáhl Tolkien do Pána prstenů (ok, nebylo to po vydání). S ohledem na to, jak Vladimír Šlechta rozvinulod prvního vydání oggerdovské univerzum (vezměme v potaz třeba Emmu), tak si dovedu představit, že se tam objevilo pár věcí, drobností, které už dneska neštymují, protože autor tehdá nevěděl kam až a jak se mu příběh povine.
Já jsem třeba rád, že ta brokilonská vydání vycházejí a to mám povětšinou i ta starší (neměl jsem Orcigard). Rád je přitom nahrazuju novýma, už proto, že se mi libí vizuálně (u Šlechty jde třeba konkrétně o to, že se mi až na výjimky nelíbí práce P. J. Krásného).
Rady a porady:-)
“ …. p. Šlechta by neměl ztrácet čas svých fanoušků přepisováním starých textů, napřed ať kouká dokončit Píseň ledu a ohně.“ …. tak nějak se mi okamžitě vybavilo „Neživíš, tak nepřepínej.“ :-)))