fantasy
Soumrak
Glukhovsky Dmitry
V Moskvě se dějí podivuhodné věci. Anonymní zadavatel požádá překladatele Dmitrije Alexejeviče, aby přeložil do ruštiny deník španělského conquistadora ze 16. století. Dmitrij se domnívá, že půjde o ryzí rutinu, ale bizarní události popsané v historickém textu se náhle stávají součástí jeho vlastní reality. Je vtažen do víru neuvěřitelných událostí, které mu mají pomoci rozluštit proroctví a nahlédnout do budoucnosti – možná za cenu vlastního života. Začíná dramatický závod s časem…
- Autor
- Glukhovsky Dmitry
- Překlad
- Rudolf Řežábek
- Nakladatel
- Knížní klub
- Vyšlo
- 12. 2. 2013
- Počet stran
- 344
- Provedení
- váz.
- Obálka
- Vojtěch Kybal
- ISBN
- 978-80-242-3763-3






Perfektní záležitost, zatím v půlce a nemohu si stěžovat. Občas trošku rušivé přechody mezi deníkovou a „RL“ částí knihy, ale aspoň člověk pochopí překladatele (hlavní postavu), kterému též vadí přestávky mezi jednotlivými překlady…A když to vše zkomplikují nenadálé vraždy a on pomalu přestává rozlišovat mezi fikcí a realitou a mezi snem a bděním…Také jste někdy měli ten pocit, pokud se okamžitě neprobudíte, tak zemřete? 😉
Konec světa
Až teď mě napadlo, vzhledem k datu vydání originálu, že on si tu autor dějově trošku přihřívá polívčičku nad rádoby koncem světa dle mayských proroctví…:-) Ach to uvažování v širších souvislostech, jednoho by ani nenapadlo, že tu už čtvrt roku vlastně nemá být 🙂
Tak, dočteno.. Není to úplně špatně napsané, ale kde je nějaká logika a konzistence, proboha? Kde nechal ten chlapík pud sebezáchovy, zdravej rozum? Podruhý ož opravdu ne, a Rusko svého dana Browna zřejmě nenašlo (viz anotace na obálce).
A pointa mi taky zrovna neotevřela pusu, ale co už.. Apokalypse zdar!
Pud sebezáchovy
Ale no tak, leckdy je obyčejná zvědavost daleko silnější, než zdravý rozum, o pudu sebezáchovy nemluvě, lidská historie je takových případů plná…Nehledě na fakt, že překladatel se po první kapitole stal ( de facto drogově) závislým, s myslí částečně nefunkční (stav po požití halucinogeních látek), o okamžicích absťáku (touze po další kapitole) též nemluvě…A u závislých se o žádném zdravém rozumu mluvit nedá 🙂
BTW Brown se po několika románech už skoro nedal číst, jak vykrádal sám sebe a jak předvídatelným se stal, poslední jeho knihu jsem už jen zběžně prolistoval.
(osobně se mi ono srovnání na obálce příčí)