fantasy
Čtyři poslední věci
Hoffman Paul
Po zradě a nuceném návratu do svatyně vykupitelů se Thomas Cale od lorda vojevůdce dozví, že lidstvo musí být zničeno: je to jediná možnost, jak napravit největší Boží omyl. Cale se se svou rolí levé ruky Boží, anděla smrti, zdánlivě smiřuje. Má na dosah absolutní moc – hrůzyplný náboženský zápal a vojenská síla vykupitelů jsou pro něj zbraní, již ovládá stejně mistrovsky, jako kdysi zacházel s nožem. Apokalypsa je patrně v jeho rukou – Calova duše je však mnohem nepochopitelnější a nevyzpytatelnější, než lze tušit.
- Autor
- Hoffman Paul
- Překlad
- Pavel Medek
- Nakladatel
- Euromedia Group - Knižní klub
- Vyšlo
- 10. 8. 2011
- Počet stran
- 416
- Provedení
- váz.
- Obálka
- Peter Bergting
- ISBN
- 978-80-242-3076-4






Zklamání
Jedna z knih, na kterou jsem se letos opravdu těšil a žel bohu, též jedno z největších zklamání. Autor si prvním dílem nastavil laťku tak vysoko, že nyní jí dokázal pouze podlézt. Musel jsem se nutit, abych knihu dočetl a dokonce jsem se přistihl, že přeskakuji nudné pasáže – a to nejen po odstavcích, ale rovnou celých stránkách…dvou, třech.
Vedlejší (v uvozovkách, jinak pro autora asi důležité) postavy mě ničím neoslovily, a ač měly v prvním díle své opodstatnění, tady mi to přišlo jen jako nastavovaná kaše, aby to nebylo celé jen o Vykupitelích.
Nejvíc rušivě na mě působil sám svět – tam, kde autor letmo v prvním díle mluvil (psal) například o Memphisu a v člověku trochu hrklo, tady se autor rozpovídal. Věru další alternativní Zemi odmítám…O kolik víc by dílu slušel vlastní svět. Biblická potopa, portugalská ocel, papež, sídlící v Chartes, Hook personifikací Leonarda da Vinci, Španělský Leeds…
Samotný Cale je poněkud upozaděn, zdál se mi výrazově víc než plochý a jeho psychice (která provádí opravdu zajímavé kousky) asi opravdu nejvíc prospělo to, co s ním autor provedl na konci…
Autorovi může být přičteno k dobru, že si takovou práci dal s nastudováním historických reálií „naší“ Země, ať už od Schoppenhauera, přes Bacona a citáty bible z překladu krále Jakuba, až po taktiku z búrské války (obrana Hlupákova brodu), nicméně na mne toto všechno působilo značně rušivě…/ať si kdo chce poukazuje na fakt, že na obálce je jasně napsáno, že jde o „postapokalyptický svět“, není to ono – příklad – ač nemusím Šlechtu a jeho Pohraničí, příběhy o Oggerdovi a Pěnkava Gowerym jsou…uvěřitelně postapokalyptické? Takové přirozenější a nejde mi jen o dobu a formu/
Třeba se vše vyjasní s příchodem třetího dílu.
Verdikt na závěr – 6,5/10 jen kvůli nadprůměrnému prvnímu dílu a faktu, že jsem si knihu nemusel kupovat a po přečtení jí vrátím, tudíž nemusím navíc litovat vyhozených peněz.
Temný gryf, Přání smrti i to Znamení démona, co bezostyšně Thurmanovou vykrádá, se četlo daleko lépe než toto…možná proto, že od nich člověk nic nečeká.
Pokud zůstanu pouze u fantasy, tak letos nejpříjemnějším překvapením byly knihy Tulák ve stínech, druhý Lynch a Dům u vycházejícího slunce…+ ještě jedna, jejíž jméno jsem samozřejmě zapomněl, kniha sama docela zapadla, ku škodě čtenářů…